Padne na vás někdejší vítězný pocit, anebo začnete skákat jako v každém jiném závodě?
Platí druhá možnost, nostalgií rozhodně netrpím. Nejsem ten typ, abych vzpomínal na to, co bylo.
V prvním kole se skáče k. o. systémem a k 25 vítězům se přidá pět nejlepších z poražených skokanů. Vyhovuje vám to?
Neřeším to, ale určitě je to zajímavé pro diváky - už se mnohokrát stalo, že papírový outsider porazil favorita. Nedívám se na ostatní nebo na toho, proti komu skáču. Soustředím se jen na sebe a snažím se skočit co nejlíp, abych případně postoupil jako „lucky loser“.
Během deseti dnů budete skákat ještě v Ga-Pa, Innsbrucku a Bischofshofenu. Který z těch můstků máte nejraději?
Ani jeden! Nejradši jsem měl můstek v Innsbrucku, ale pak ho předělali a už to není ono. Ale je to ošidné - mám třeba hodně rád můstek v Engelbergu, jenže před týdnem mě tam diskvalifikovali kvůli nízkému rozkroku kombinézy, byť předtím byla vždycky v pořádku a nikdy jsem s tím problémy neměl. A v neděli mě zase komisař před skokem upozorňoval, že jsem s kombinézou na hraně. To mi na klidu nepřidalo a skončil jsem na 46. místě.
Favoritem Turné je Slovinec Peter Prevc, vedoucí muž Světového poháru. Je to vděčná role?
Není. Peter skáče výborně, ale už mnohokrát se stalo, že favorit nevyhrál. Nemusí propadnout, ale může skončit třetí nebo pátý, z čehož by se Slovinci jako skokanský národ asi moc neradovali.
V čem vlastně spočívá půvab Turné čtyř můstků? V penězích? Jsou tam větší prémie pro nejlepší?
Ne, odměny jsou stejné jako při běžných závodech Světového poháru, jen celkový vítěz dostane automobil. Ale čtyři závody během tak krátké doby mají kouzlo, i když je to docela nálož. Na fyzičku i na psychiku.
Při vašem vítězství v roce 2006 jste se dělil o první místo s legendárním Finem Janne Ahonenem. Jak jste se o vůz podělili?
Taky jsme byli zvědaví a dělali jsme si legraci, že si auto budeme půjčovat. Ale pořadatelé to vyřešili za nás, oba jsme dostali nissana.
