„Na jednu stranu mě to trochu mrzí,“ hodnotil čtyřiatřicetiletý Koudelka. „Ve druhém kole jsem už nechtěl tolik riskovat a než abych se propadl třeba o deset patnáct míst, jsem raději zvolil opatrnější skok. Ale na druhou stranu jsem spokojený, sedmnácté místo je krásné.“
Ano, sedmnáctá příčka v kontextu celé jeho kariéry tak impozantně znít nemusí. Dřív se pravidelně umisťoval mezi elitou, jedenáctkrát ve Světovém poháru vystoupal na pódium, pětkrát vyhrál a v roce 2015 skončil celkově sedmý. Jenže v posledních letech se trápil.
Koudelka byl v Innsbrucku sedmnáctý, do čela Turné se posunul Kobajaši |
Brzdilo ho zranění kolena, nemohl se dostat do formy, svezl se s krizí, v níž se český skok ocitl. Bodované pozice pro něj byly předaleko, stávalo se, že ani neprošel kvalifikací.
Před aktuální sezonou si ovšem pochvaloval, že cítí zlepšení. „Už to bude pár let, co jsem se cítil tak dobře,“ zamýšlel se.
Velký podíl na tom měla změna trenérského týmu, do jehož čela nové vedení skokanského úseku jmenovalo duo Slovinců Gaje Trčka a Jure Šinkovce.
Roman Koudelka na můstku v Oberstdorfu.
„Gaj s Jurem na nás přenáší neskutečnou energii,“ pochvaloval si Koudelka. „Hlavně Gaj je šílený střelec, nejradši by pracoval snad dvacet hodin denně. Miluju to, jsem podobný typ.“
Na úvod sezony si sice body nepřipsal, na Turné už ale progres potvrdil. Ve všech tří dosavadních zastávkách postoupil z kvalifikace. Na úvod Oberstdorfu bodoval za 26. místo, v Ga-Pa byl 35. a nyní v Innsbrucku sedmnáctý.
Jak dlouho uplynulo, co byl naposledy tak vysoko? Skoro čtyři roky! Psal se únor 2020, když byl v Sapporu jedenáctý.
„Furt věřím, že ten čas ještě přijde,“ pomýšlí ještě výš. „Že bude ještě hodně závodů, v nichž budu moct jít víc do rizika a neskákat jen stabilní, zajišťovací skok.“
Na pozitivní vlně. Koudelka o nových trenérech i hip hopu před tréninky |
Ten v Innsbrucku předvedl ve druhém kole, v němž zapsal 121 metrů. Za to v první části?
V ní exceloval.
Skočil 125,5 metru. V tradičním eliminačním systému předčil svého norského soka Halvora Egnera Graneruda, který se sice na přelomu roku trápí, ovšem stále jde o loňského vítěze Světového poháru i nejlepšího muže Turné. Bezpečně si zajistil postup, a dokonce figuroval na třinácté pozici.
Roman Koudelka v závodě Turné čtyř můstků v Innsbrucku.
„Do prvního kola jsem šel all in,“ popisoval Koudelka. „Tréninky mi moc nevycházely, zkušební kolo bylo hrozné, snad jen úterní kvalifikace se mi povedla. Neměl jsem co ztratit. Nevěšel jsem hlavu a říkal si, že půjdu za svým a buď to vyjde, nebo ne.“
Platila první možnost – pokus mu vyšel náramně. „Skok byl sice malinko zpožděný, ve druhé letové fázi i malinko nervóznější. Ale popravdě musím říct, že jsem dlouho neměl po dopadu tak krásný pocit. Měl jsem v sobě obrovské emoce, strašně jsem si to užil. Kdybych to zažíval častěji, vůbec bych se nezlobil,“ líčil spokojeně.
Další šanci bude mít v pátek a v sobotu, kdy se Turné přesouvá ke své poslední zastávce do Bischofshofenu.
„Jsem strašně vděčný, že po všem, čím jsem si prošel, na Turné zase můžu stát,“ říká. „Atmosféra je něco úžasného. Ať to jsou Rakušáci, nebo Němci, tak ji umí udělat. Je jim jedno, jestli skáče jejich reprezentant, nebo Čech. Jsou rádi, zatleskají. Úžasné.“
Letos mu úsměv na tváři mohou přidělávat i jeho vlastní výkony.
