V posledních dnech se Koudelkův mobil a sociální sítě ocitají pod náporem gratulací. Na Turné čtyř můstků byl postupně jedenáctý, čtvrtý, devátý a šestý. V neděli si užíval zdravice ke konečnému pátému místu na tradičním podniku.
Vyrovnal si tím osobní maximum z roku 2012. Mezi deset nejlepších závodníků Turné se vešel poprvé po čtyřech letech. Mezidobí bylo krušné. Přineslo mu jen dvě vítězství ve Světovém poháru a jinak samé trápení. Chmur a žalu bylo tolik, že nebýt přímluv manželky Andrey, Koudelka by se už z můstků nespouštěl. Díky ní našel ztracenou motivaci, jenže kde se vzala parádní fazona?
„Dostavěl barák,“ nabízí na první pohled úsměvnou odpověď trenér českých skokanů David Jiroutek. Naráží na to, že Koudelka díky dokončené stavbě získal tolik potřebný klid. Devětadvacetiletý reprezentant se vždy potýkal s křehkou psychikou, ostatně kvůli tomu vyhledal i odbornou pomoc u Zdeňky Sládečkové.
Sám skokan nezastírá, že se do jeho výkonů nyní zásadně promítá pohoda v osobním životě. Kromě rodinného domu vypichuje také fakt, že mu jeho paní umožnila více odpočinku. „Po minulé sezoně mi došlo, že nemůžu být táta na sto procent a zároveň vrcholový sportovec. Věnuje se teď synu Karlovi mnohem více než já, vzala to na sebe, za což jsem jí moc vděčný. Mohu si doma odpočinout a do závodů jdu pak uvolněnější.“
Právě ona uvolněnost je slovo, které od Koudelky v souvislosti s jeho sportem uslyšíte nejčastěji. Na můstku se snaží docílit stavu, kdy vypne hlavu a nechá tělo pracovat samotné. „Skoky jsou podobné golfu, kde rozhoduje setina sekundy. Tak rychle se může stát chyba, která je pak už nenapravitelná. Když jde člověk na můstek, může v té klíčové setině vypnout hlavu a poté nechat pracovat svaly. Impulz z mozku jen blokuje svalové skupiny,“ vysvětluje Jiroutek.
Závěr Turné čtyř můstkův Bischofshofenu |
Koudelka přiznává, že zatím nehraje golf dokonale. „Stále jsem křečovitější než konkurenti, v uvolněnosti mám největší rezervy.“ Hrává ale už pod par. Zatímco loni na jaře končíval na chvostu výsledkové listiny, teď se pohybuje kolem nejlepší desítky a opakovaně do ní proniká. „Stále ale skáče v lehkém napětí, potřeboval by více dobrých výsledků,“ všímá si Jiroutek.
Jiroutkova slova dokládal Koudelkův první skok v pátečním závodě. V Innsbrucku moc chtěl a přemíra snahy byla na škodu, nenavázal na druhé místo z kvalifikace. „Soustředil jsem se na detaily, až druhý skok byl uvolněný,“ přiznal.
Koudelka je i přes toto zaváhání v závěru Turné na dobré cestě. Cílí na březnové mistrovství světa v Rakousku. Přeje si, aby tam zazářil nejen on, ale také parťáci z reprezentace. Ta je nyní stmelená jako nikdy předtím. Koudelka připisuje zásluhy navrátilci Jiroutkovi, který utužuje partu soupeřením v nohejbalu. „Kdysi jsem brával starší generaci na golf, ti mladí jsou ale jiní,“ povídá Jiroutek.
K výrazným výsledkům pomáhá Koudelkovi i lepší atmosféra ve vedení skokanského úseku Českého svazu lyžařů. „Dřívější vedení dělalo věci, které přísluší jen trenérovi,“ vzpomíná Jiroutek na napjatou situaci.
Předsedou je nyní Jakub Janda. Poslední český vítěz slavného Turné symbolizuje novou éru. Sehnal kvalitní helmy, svou otevřeností pomohl vrátit pohodu do národního družstva, kam ještě nedávno patřil.
Stav však stále není ideální. Janda zdědil kostlivce ve skříni, kvůli němuž je ohrožena celá skokanská generace. „Nemáme kde trénovat,“ připomíná Koudelka. Můstky v Harrachově jsou v havarijním stavu, z můstků je skanzen.
Českou jedničku mohou z hlediska zázemí těšit alespoň zmíněné helmy a kombinézy srovnatelné s těmi, v nichž skáčou machři z tradičních velmocí.
Přese všechno je pro Koudelku nejzásadnější psychika. Sebevědomí. Nabývá ho postupně. A zdárně.
Na závěr Turné čtyř můstků se musel vypořádat s neoblíbeným můstkem v Bischofshofenu. Nesedí mu atypický dlouhý nájezd. Jak sám říká: „Když to skokanovi jde, zaskáče všude.“ Koudelka zaskákal, v neděli byl šestý.
