„Dědku mi zatím naštěstí ještě neříkají,“ směje se Koudelka. Jemu samotnému je teprve 27, ale mezi skokany chybí střední generace, a tak za ním zeje věková propast.
Jak na vás mladí kolegové koukají?
Teď už je to dobré, skáčeme spolu už druhým nebo třetím rokem. Ze začátku jsem si hodně zvykal, byla to pro mě úplně nová zkušenost, protože já byl vždycky všude nejmladší a to docela o dost. Všímal jsem si, že ke mně kluci trochu vzhlížejí, ale dneska je to v pohodě a už si ze mě dělají srandu. Připadá mi, že s nimi mládnu a mám z toho dobrý pocit.
Ale zároveň se o to víc musíte snažit, abyste se udržel na pozici české jedničky, ne?
Určitě. Před dvěma lety byli kluci v uvozovkách ještě ucha a neměli zkušenosti. Bylo pro mě docela jednoduché udržet je za sebou a taky trochu nepříjemné, protože jsem musel jezdit z nižšího nájezdu, skákal jsem v podstatě sám a neměl jsem žádné porovnání. Teď už jsou schopní umístit se do desítky ve Světovém poháru a v týmu máme taky juniorského mistra světa Viktora Poláška. Věřím, že se takhle dokážeme vytáhnout všichni nahoru a výsledky budou lepší.
Jak jste si po minulé sezoně odpočinul?
Zas tolik ne. Skončila sezona a následoval měsíc tvrdých tréninků v posilovně, ze kterých jsem byl dost unavený. V jednu chvíli jsem toho měl až nad hlavu. Pak jsme měli deset dní volno, kdy jsem vyrazil na Kanáry a nabral jsem síly. Jsem šťastný, že teď už jsme na můstku, je to můj život. Skokanská příprava je pro mě sice těžká, ale příjemnější práce.
Co musíte do zimy zlepšit?
Snažím se pracovat na letové fázi, která mě už dost dlouho sráží, hlavně prvních padesát metrů za hranou. Vylítávám nakřivo, což mi ubírá dost metrů. Ale už po prvních trénincích cítím pokrok.
Příští sezona bude olympijská. Je proto příprava jiná?
Hodně lidí mi připomíná, že bude olympiáda, já se to ale snažím nechat plynout a brát všechno úplně stejně. Nechci se soustředit jen na jeden cíl, to pak často nevyjde. Teď mám obrovskou chuť do skákání a chci si ji udržet.
Je nějaká meta, kterou před sebe v další sezoně postavíte?
Mým obrovským snem je odmalička olympijská medaile. Tím neříkám, že to zrovna teď přijde, ale udělám pro to všechno. Ale nechci se upínat jen k olympiádě, hezké umístění ve Světovém poháru má taky svoji hodnotu. Především ale chci sezonu rozjet v dobrém stylu a pak v tom pokračovat. Začátek je pro mě vždycky těžký a jak se vloni ukázalo, tak i klíčový.
