A právě legendárnímu švédskému devadesátikilometrovému peklu hodlá jablonecký závodník Stanislav Řezáč obětovat celou letošní sezonu. Vynechal první závod FIS Maraton cupu La Sgambedu na švýcarskoitalské hranici, nepojede ani další závody seriálu "laufařů" a vůbec prvním testem pro něj bude Jizerská 50, která startuje 11. ledna. Prý na rozjetí.
"Pocity z loňské sezony jsou rozporuplné. Ještě se uvidí, jestli to bude můj poslední rok ve stopě nebo si kariéru ještě o nějaký čas prodloužím," usmívá se pětatřicetiletý borec hradeckého klubu Areco Ski, který kdysi prohlásil, že vyhrát Vasův běh, cítil by se jako mistr světa.
A právě třetí místo z roku 2003 považuje za svůj největší úspěch. Nepřeváží ho dokonce ani prvenství v celkovém hodnocení FIS Marathon cupu 2005 nebo dvojnásobný triumf z Jizerské 50.
Stando, vloni jste se vážně zabýval myšlenkou na konec kariéry. Jak jste na tom teď?
Rozhodl jsem se ještě nějaký ten čas vydržet, i když to bude tak trochu specifická sezona. Chci se pořádně připravit na dva nebo tři opravdu důležité závody.
V první řadě tedy na Vasův běh?
Přesně tak! Dalo by se říct, že "Vasáku" obětuju celou přípravu. Zkusím se na něj připravit důkladněji než kdy předtím a uvidíme, jestli se to vyplatí. Další závody zatím moc neřeším.
Tak moc toužíte po výhře a lyžařské nesmrtelnosti?
(Smích) Výhra by byla pěkná, ale já bych bral i umístění mezi třemi nebo i pěti nejlepšími. Vasův běh je obrovská legenda, kterou ačkoli dobře znám, vždy něčím překvapí. Ale já ten závod prostě miluju, a proto jsem jen kvůli němu změnil letošní plány.
Co je pravdy na tom, že kariéru vám protáhl běh s ruksakem na zádech? (Jedná se o slavný norský Birkebeiner, kde Řezáč letos v březnu o osm a půl minuty vylepšil traťový rekord olympijského vítěze Jevneho - pozn. autora).
To je pravda, byl to fakt můj životní závod. Porazil jsem Auklanda a další skvělé Nory, zlomil rekord a dokázal jsem si, že ještě nepatřím do starého železa. Super pocit.
Ale stejně mě překvapuje, že jste se neobjevil na startu La Sgambedy, která zahajuje maratonskou sérii. Vždyť před rokem jste doběhl jen 12 vteřin za vítězem...
Nemělo cenu tam jezdit, vždyť s pořádným tréninkem jsem začal až v říjnu. Tentokrát jsem vypustil i kontrolky na Mísečkách a závodil jsem výhradně sám se sebou (úsměv). A ten loňský závod v Itálii? Mohlo to být trošku lepší, protože jsem udělal chybu, když jsem potahal čelo a pak mi došly síly ve sprintu.
Velké jméno jste si udělal i v Číně, kde jste třikrát za sebou vyhrál novoroční maraton. Pojedete letos zase?
Už loni jsem tam nebyl a nepojedu ani teď. Zážitky jsou to sice hezké, ale když už jsem se zaměřil na důkladnou přípravu na Vasův běh, chci být důsledný. Do Číny je to přece jen dlouhá cesta, která vás rozhodí.
V lednu se pojede Jizerská padesátka, kterou jste posledně vzdal kvůli nemoci. A podle vašich slov soudím, že ani teď si neděláte valné ambice...
Ještě aby jo, když ji absolvuju jen jako rozjezd do sezony. Letos to bude výhradně o pár závodech – Marcialonga, König Lauf, Vasův běh a pár dalších. V březnu si pak ještě dám Birkebeiner a pak zakončím celou kariéru.. Teda vlastně sezonu (smích), ještě se uvidí, jestli to opravdu bude můj poslední rok ve stopě, nebo si kariéru ještě prodloužím.
Trénujete i neoblíbenou volnou techniku, nebo jste to v pětatřiceti letech už vzdal?
Kdepak, pořád běhám i skejty, ale jen podle druhu sněhu. Ale přiznám se, že někdy si jdu zabruslit jen proto, abych nemusel mazat lyže klistrem.
Na únorovém mistrovství světa v Liberci se jede padesátka volně. To jste o ní nepřemýšlel ani malou chvíli?
Ne, protože to rozhodli jiní a už dávno. V reprezentaci nejsem, ale zahořklý kvůli tomu nejsem ani trochu.
Zkuste si aspoň tipnout, kdo by v Liberci mohl vyhrát.
Bude to velký problém, protože to s největší pravděpodobností bude závod pro lehké atlety. Myslím si totiž, že se to bude dost bořit. A to já nesnáším.
