Dorazil do cíle a jen zakroutil hlavou. Ne, takhle si to nepředstavoval.
Fiasko, napsala na svém webu norská televize NRK.
Tvrdý direkt, přidal se list VG.
V sobotním závodě norského mistrovství Northug do cíle dojel šestatřicátý se ztrátou 2:55 minuty na vítězného Haralda Östberga Amundsena. Ten ho na trati dokonce předběhl, a to ještě zlomil hůlku.
Předtím byl legendární běžec až 43. ve sprintu, tedy své mistrovské disciplíně.
Jen v intervalovém závodě na 10 kilometrů klasickou technikou se blýskl, skončil osmý a porazil několik krajanů, jimž patří místo ve Světovém poháru.
„Bylo na tom víc věcí špatně než dobře,“ prohlásil po skiatlonu na jeho konto kouč Norů Eirik Myhr Nossum. „Jeho technika vypadala spíš jako u běžce z padesátých šedesátých let. Do reprezentačního týmu má vážně daleko.“
Když Northug viděl obrázek, jak v nepřirozené póze vybíhá kopec, i on se pousmál a byl k sobě kritický.
„Není to spíš Oddvar Brä?“ připomněl běžeckou ikonu 70. let. „Tyhle záběry by se snad ani neměly vysílat. Uplynulo hodně let, co jsem závodil. Bylo to pro ně něco nového, netrénoval jsem tolik.“
Ale že by se vzdával?
Kdepak.
Někdejší běžecký suverén si v devětatřiceti letech vážně pohrává s návratem mezi elitu.
Proč bych to nezkusil?
Kariéru ukončil v roce 2018. Oslavil v ní 38 triumfů ve Světovém poháru, dva velké glóby, dvě zlaté medaile z olympijských her a třináct titulů mistra světa.
Proč? Vadilo mu, že se už nedokázal dostat do své někdejší formy, navíc ho potrápilo několik zranění a i psychicky se cítil vyčerpaný.
„Doufal jsem, že se to může otočit, ale tělo už to nezvládá a hlava je už taky unavená. Věřím, že je to pro mě nejlepší rozhodnutí, snad budu šťastný,“ vysvětloval tehdy.
Zároveň si ale uvědomoval, že život bez soutěžení pro něj bude těžký. Ani po kariéře se od něj proto zcela neodpoutal a vedle podnikání či práce komentátora dál trénoval a vrhl se na dálkové běhy, představil se i na Jizerské padesátce.
Až dospěl k myšlence: A proč to ještě nezkusit na nejvyšší úrovni?
Vzorů má jen za aktuální zimu dost. Odchod do sportovního důchodu si rozmysleli šampioni alpského lyžování Marcel Hirscher s Lindsey Vonnovou, v běžeckém lyžování zase Therese Johaugová. Obě dámy navíc ukazují, že ze svého umu zas tolik neztratily.
Brzy na stupních? Proč ne. Vonnová po návratu září a věří: Ještě můžu přidat |
Northug už o comebacku hovořil před sezonou. Tehdy dokonce nadhodil, že by rád startoval na mistrovství světa v Trondheimu a zajel by si štafetu se svým nástupcem Johannesem Klaebem.
I on si ovšem uvědomoval, že v nabitém norském týmu je prakticky bez šance. „Dávám si tak jedno procento, že si můžu vyjet místo,“ řekl a ani trenér Nossum mu od začátku moc nadějí nedával.
Už tehdy proto vše spíš směřoval na účast na olympijských hrách v Milánu a Cortině 2026.
Vždy vyvolával vášně
Že by se pod pěti kruhy představil coby Nor, je samozřejmě také dost nepravděpodobné. Jeho plán proto zní: změním reprezentace.
Spekulovalo se o Lichtenštejnsku, zájem prý podle norských médií měli i v Estonsku nebo v Mexiku, nyní je ovšem nejreálnější Rakousko.
Minulý týden rakouské tiskové agentuře APA tamní lyžařský svaz potvrdil, že Northug s nimi skutečně jedná. V kontaktu je už i se Spolkovým ministerstvem obrany a sportu a zjišťuje, co vše je pro změnu národnosti potřeba.
„Myslím, že spousta lidí si myslí, že jde o vtip. Ale za měsíc a půl to může být realita,“ prohlásil Northug. „Rakouská asociace je nadšená.“
Asi si dokážete představit, jaký šok by to v Norsku, tedy v zemi, která běžeckým lyžováním naprosto žije, vyvolalo.
Nadšení asi těžko.
Northug už je ale zkrátka takový. Během kariéry nejen svým uměním ve stopě plnil stránky novin.
Nebral si servítky, nebál se ostrých slov i gest. Před cílovou čárou klidně zastavil, počkal si, až se soupeři přiblíží, načež ji proťal. Častoval své švédské soky a jeho hlášky po triumfech jsou památné: „Bože, to bylo jednoduché“, nebo „To byl dětský závod, ne?“, či „Kde jste byli?“
Provokací nelituju. Snažil jsem se dělat show, říká legendární Northug![]() |
„To byl můj styl i součást určité psychologické hry,“ vysvětloval po kariéře. „Prostě jsem to rád dělal po svém. Mé chování se někomu nelíbilo, někdo ho nesnášel, ale já nelituju. Takový jsem byl.“
Vášně ovšem vyvolával i mimo závody. V roce 2014 řídil pod vlivem alkoholu, boural a z místa utekl. Rychlostní omezení na silnicích překračoval i posléze, navíc v jeho domě policie našla kokain, načež veřejně přiznal, že měl problém s drogami.
Pokud se skutečně vrátí, v nadcházejících měsících na sebe pozornost upoutá příkladnějším způsobem.