"Byl jsem na každém šampionátu od Trondheimu 1997, i předloni v Sapporu. Celý rok pracuju, pak jedu na mistrovství. To je nejlepší dovolená," říká Ingar Guldbrekken, postarší tiskař z Trondheimu.
Do Česka přiletěl se skupinou dalších 90 fanoušků. "Bydlíme v Liberci v hotelu Imperial. Za týden pobytu a lístky jsem dal 8 000 norských korun. To je O. K." V přepočtu zaplatil 27 tisíc korun českých. Juren Mygdalová přitakává: "Imperial je lacinější než stejné hotely v Norsku. Tam si někdy na závody radši vozíme stany."
Sven z města Skien přesto namítá: "V Liberci je pro nás moc draho. Proto si naše osmnáctičlenná skupina objednala dům v Jiřetíně pod Jedlovou, 50 kilometrů odtud, za 55 tisíc korun týdně pro všechny.
Je to bydlení na hodně nízké úrovni, jako horší hostel, ale žádný problém. My jsme otrlí. Máme armádní kurzy, doma kempujeme v minus deseti."
Do Liberce přivezl i patnáctiletého syna, jehož idolem je včerejší vítěz Northug. Těžko chápou, proč na úvodní závod na 10 km žen dorazilo jen 5 300 diváků. "Čeští příznivci nepřišli, protože nemají žádnou favoritku? Nebo je jim líto dát 250 korun za lístek? To je hloupé. Co to máte za fanoušky?"
Ti norští prosluli především při závodech na Holmenkollenu, kde v noci bivakují u trati. "Rozdělávají si tam ohně a celou noc připíjejí na fandění. Jsou lyžování naprosto oddaní," říká Kateřina Neumannová.
Petrásek se směje: "A pak se někdy při závodě trochu víc potácej."
Zažít světový šampionát v Norsku je snem každého lyžaře. Zuzaně Kocumové se to poštěstilo v Trondheimu 1997. "Závody tam byly neuvěřitelně nabíjející. Jela jsem koridorem mezi špalíry diváků, v hlavě hukot a po těle mrazení. Taková kulisa vás dovede až k transu."
Zato v Sapporu 2007, už coby televizní komentátorka, pozorovala pusté pláně bez diváků. "Tehdy zachraňovali šampionát Norové. Z 85 platících diváků na zlatém závodě Katky Neumannové byl skoro každý Nor."
