Ne, ještě nemá v plánu končit. Ani zdaleka.
Ačkoliv bylo v létě japonskému veteránovi už osmačtyřicet let, stále nemá dost, stále je plný ambic a cítí, že toho ještě může spoustu dokázat.
„Pokusím se vybojovat si příležitost znovu skočit do mezinárodních soutěží. To zůstává mým plánem,“ ujišťoval v listopadu.
Kasai se v úvodu sezony nevešel do šestičlenné nominace pro Světový pohár. Podle japonských médií by se mohl objevit na přelomu roku v Kontinentálním poháru v Engelbergu a Planici.
A pak? Chtěl by se zas posunout o úroveň výš.
Prostě miluju skoky na lyžích
Aby se Kasai nepostavil na můstky v rámci Světového poháru, to se stalo naposledy před 25 lety. Tehdy celou sezonu 1994/95 vynechal kvůli zraněnému ramenu.
Poprvé se ve skokanském seriálu představil v prosinci 1988. Mimochodem, aktuální lídr poháru Nor Halvor Egner Granerud se narodil až o osm let později.
ごきげんよう Have a Nice Day #noriakikasai #nori
Jeho sportovní dlouhověkost je obdivuhodná. Není to jen o obrovské vůli a spoustě dřiny, ale i odříkání.
„Kasai je něco neuvěřitelného,“ žasl loni Roman Koudelka. „Hlavně to, že dokáže být celou zimu mimo rodinu. Má malou holčičku, tráví většinu času v Evropě... Musí to být pro něj obrovsky těžké. To já si nedokážu představit.“
Během své kariéry se usměvavý Japonec musel přizpůsobit mnoha věcem. Nejen novým tréninkovým metodám a moderním technologiím, ale i odlišnému stylu letu.
Když začínal, skákalo se s lyžemi paralelně vedle sebe, až později se přešlo na dnešní „véčko“.
Často dostává otázku, co ho neustále žene kupředu. S oblibou odpovídá: „Prostě miluju skoky na lyžích.“
Jeho recept na sportovní dlouhověkost je prostý. „Nic speciálního,“ tvrdí. „Možná mám nějaké vlastnosti, že vydržím více než ostatní. Ale že bych se tím nějak speciálně zabýval? To vůbec. Jen možná vstávám poměrně brzy ráno, cvičím, snažím se meditovat.“
I on ale s přibývajícím věkem cítí rozdíly.
„Samozřejmě to není jako dřív. Když jsem byl mladý, mohl jsem dělat všechno. To sice můžu dělat i teď, ale když trénuju příliš tvrdě, přijdou zranění,“ líčil před rokem. „Duševně ale cítím, že teď jsem silnější.“
Chce na hry v Pekingu 2022
Dostat se do japonského A-týmu pro něj nebude snadný úkol.
Jeho krajanům se poměrně daří. Jukija Sató je ve Světovém poháru celkově čtvrtý, Kejči Sato třináctý, Rjoju Kobajaši devatenáctý a i zbylí japonští závodníci končí na bodovaných příčkách.
To se loni o Kasaiovi říct nedalo.
V minulém roce prožil dosud nejhorší sezonu ve Světovém poháru. Ani jednou v něm neskončil v první třicítce, v polovině prosince vypadl z japonského hlavního týmu a kromě zastávky v domácím Sapporu se do něj už nevrátil.
Zbytek sezony závodil v nižším Kontinentálním poháru a ani v něm nezářil – v německém Klingenthalu byl sice sedmý, jinak ale sbíral spíše průměrné výsledky.
So... this season is ended for me in the World Cup and in the continental cup. I must admit that this season wasn’t very successfull for me,my fans, trainers etc. But I belive in myself and I will come back to good jumping soon! I would like to everyone who supported me. I will continue my career because I love what I do. I hope I see you all soon!
I přesto ani na chvíli na konec nepomyslel. Po ročníku ihned vzkázal: „Tahle sezona sice nebyla podle mých představ, ale pokračuju. Příští rok bude můj.“
„To, že vypadl z japonského prvního týmu, není dobré,“ líčil pro web italehti.fi Janne Väätäinen, který ho dříve dlouhá léta vedl. „Teď musí být v Kontinentálním poháru na dobrých bodech. Ale Noriaki už dříve dokázal zázraky. A když uvidí, že je jen sebemenší šance, aby svého snu dosáhl, bude to pro něj obrovská motivace.“
Co mu může pomoct v návratu? Zkušenosti, ale také to, že má nejen v Japonsku obrovské jméno. Pro spoustu závodníků je vzorem, mentorem.
„Když jsem ho potkal, jako závodník jsem se změnil,“ vyprávěl Rjoju Kobajaši, který se od Kasaie učil. „Začal jsem pracovat opravdu tvrdě a bez jakýchkoliv úlev. Změnila se i moje osobnost, už jsem se nespokojil s prohrou. Byl to Kasai, kdo mě naučil se radovat z výhry.“
V SOČI. Noriaki Kasai slaví v olympijském závodu na velkém můstku stříbrnou medaili.
Kasaie dlouhodobě žene touha po další účasti na olympijských hrách. Chtěl by se představit v Pekingu 2022, což by pro něj bylo už deváté vystoupení pod pěti kruhy.
„Ještě mi chybí olympijské zlato,“ pronesl Kasai po hrách v Soči 2014. Tehdy všechny ve 41 letech udivil stříbrnou medailí a ve stejném roce se také stal nejstarším vítězem závodu skokanského Světového poháru.
„Trénuje naplno, opravdu se chce her v Pekingu zúčastnit,“ líčí Väätainen. „Není to ale jednoduché, mladí ho momentálně předběhli.“
Kasai ale nemá v plánu se vzdávat, chce je dohnat.
