O víkendu už zase oblékl kombinézu a nasadil dlouhé lyže. V rámci Kontinentálního poháru v domácím Sapporu skončil v sobotu na 37. a v neděli na 34. místě.
Pochopitelně nebyl spokojený, čekal víc. Rozhodně se ale nevzdává.
Sapporo totiž má být jen začátek.
Na konci prosince Kasai tvrdil, že nechce skákat jen v nižších soutěžích, ale má v plánu se probojovat zpět mezi elitu.
„Mým nejbližším cílem je vrátit se do Světového poháru. Zatím v něm mám 569 startů. Usiluji o šest set,“ povídal.
Skákání miluje
Jasně, je otázkou, na kolik se jedná spíš o přání než reálný cíl. Kasai se naposledy na nejvyšší úrovni představil v roce 2020 rovněž v Sapporu. Od té doby skáče ve slabších soutěžích, ale ani ty neobjíždí všechny.
Musel by dostat pozvánku do japonského A-týmu. I to se zdá i přes letošní nevýrazné výkony Rjoje Kobajašiho a spol. složitý úkol.
A navíc letos oslaví jedenapadesát let.
皆様こんにちは！ (/ ^^)/
一昨日クランからクランスカゴーラに移動して来ました。
そして、昨日から本格的に雪の上でジャンプ練習始めましたよ！＼(^_^)／
#noriakikasai #nori #skijumping #skijumpingfamily #slovenia #planica #fischerski #スロベニア #スキージャンプ #camp #キャンプ
Na druhou stranu Kasai je v dobrém slova smyslu úkaz. Když si dá nějaký cíl, jde za ním. Proti všem předpokladům.
„Mám pevnou vůli, pevnější než železo,“ říká o sobě. „A skákání prostě miluju, ještě nechci končit.“
Proto každý rok absolvuje tvrdou přípravu. Navzdory tomu, že má ženu a malou dceru, pravidelně odjíždí do Evropy na soustředění.
Musí mít obrovskou vůli, fyzickou odolnost i přizpůsobivost. Vždyť když začínal, skákalo se s lyžemi paralelně vedle sebe a dnešní „véčko“ se učil až později.
„Možná mám nějaké vlastnosti, že vydržím více než ostatní. Ale že bych se tím nějak speciálně zabýval? To vůbec. Jen vstávám poměrně brzy ráno, cvičím, snažím se meditovat,“ vysvětluje usměvavý Japonec. „Ani se necítím tak starý, tedy pokud mě nechytnou záda.“
Ještě chce na olympiádu
Před letošní sezonou se několik týdnů připravoval ve slovinské Planici. Ještě předtím absolvoval v Japonsku kemp s A-týmem a při letních závodech v Hakubě skončil třetí.
Tehdy sice nestartovalo kompletní japonské „áčko“, porazil ale třeba Kejčiho Sata.
„Dodává mi to motivaci,“ povídal tehdy. „Chci ještě zažít zaplněné evropské tribuny desítkami tisíc lidí. Chci znovu slyšet výkřiky hlasatele a jak říká jméno: Noriaki Kasai. To je můj cíl číslo jedna, a proto pokračuju v pravidelném tréninku i po padesátce.“
Japonský veterán Noriaki Kasai
Kasaiovy statistiky budí obdiv. Už teď je také držitelem snad všech skokanských věkových rekordů.
Jeho 569 startů ve Světovém poháru je nejvíc v historii. V roce 2014 se ve finské Ruce v jedenačtyřiceti letech stal nejstarším vítězem závodu elitního seriálu a s osmi účastmi na olympijských hrách se dělí o prvenství s německou rychlobruslařkou Claudií Pechsteinovou.
V elitním seriálu stál třiašedesátkrát na pódiu a sedmnáctkrát vyhrál. Z mistrovství světa ve skocích na lyžích má sedm medailí a v tom z letů na lyžích zlato z Harrachova 1992.
„Jen olympijské zlato mi chybí. Proto ještě nemůžu skončit,“ usmívá se. Pod pěti kruhy vybojoval dvě stříbra a bronz.
Právě touha představit se ještě na olympiádě ho dlouhodobě žene. Upínal se na loňské hry v Pekingu. Že nevyšly?
Nevadí, cílí na ty další – v Miláně a Cortině 2026.
Byť mu bude 54 let.
„Ano, úroveň špičky je vysoká. Ale mě to neodrazuje,“ říkal v Pekingu, kde byl jen jako spolukomentátor. „Udělám vše pro to, aby ty další nebyly pro mě jen v říši snů.“
Z úst jiných by se to mohlo zdát jako žert. U Kasaie ale nikdy nevíte.
