To vás skutečně vyhnali z autobusu přímo na hranicích?
Ano. Cestovali jsme na výcvikový tábor na Dachstein a lidé, co se pohybovali kolem lyžování, mě stále přesvědčovali: Podepiš, podepiš. A já že ne. Tak mi na hranici v Kaplicích řekli: Vystup si, nepojedeš.
Jací lidé?
Nezlobte se, jmenovat je nechci.
Co jste potom dělala?
Přespala jsem v Českých Budějovicích, ráno jela vlakem domů a potom trénovala doma, na Slovensku. Potom jsem byla u Himla. Snažil se mi vysvětlit, co je speciální péče, že jde jen o podpůrné prostředky. Jenže já stále odmítala. Bála jsem se, že v tom je doping.
Nestrachovala jste se, že přijdete navždy o místo v reprezentaci?
Naštěstí jsem pak i bez podpory měla jedny z nejlepších výsledků při funkčním vyšetření. Krátce nato jsem vyhrála univerziádu, ve Světovém poháru běhala do desátého místa. Neměli proč mě vyhodit.
|
Československý doping |
Nikdy vás už k dopingu nenutili?
Jen náznaky, nepřímo. A po roce 1988 to utichlo docela.
Byla jste také u toho, když vaše kolegyně Janouškovou a Klingerovou odvolali z mistrovství světa v Oberstdorfu 1987, protože v jejich moči nalezli nandrolon. Co jste o tom tehdy věděla?
Skoro nic. Holky přijely a hned zase odjely. Nám bylo řečeno, že jsou nemocné. Radši jsem se dál neptala, měla jsem svých problémů dost.
Myslíte si, že doping poškodil zdraví některé z vašich kolegyň?
Nevím o tom, skoro všechny jsou dnes šťastné, zdravé matky, což jim závidím. (Havrančíková žije bez dětí v tatranské vesničce Šuňovo.)
O kterých soupeřkách jste věděla, že dopují?
Víte, já porážela lyžařky z NDR, někdy i Rusky. A porážela jsem je čistá. Dopovaly, nedopovaly? Nevím. Možná některé ano. V Lahti 1989 to u Finek bylo skoro jisté. A pak samozřejmě u Rusky Jegorovové. Ale já jsem ráda, že jsem šla svou cestou, kterou jsem si určila. Že mám svědomí čisté.
A co teď děláte?
Zrovna jsem cepovala koberce. Jinak? Ve školní družině vychovatelku, učím i tělocvik. Do trenéřiny se mi nechce. Na Slovensku na ni nejsou dobré sociální podmínky.
