Právě tady se příští rok ženy poprvé představí na mistrovství světa. Sakala, někdejší světový šampion v letech, má jako nový kouč reprezentace zvednout české skokanky.
"Čeká je dřina. Většinou jen skákaly." A tak svěřenkám naordinuje trénink fyzičky. "Cvičení na obratnost a koordinaci. Potřebují odraz." Právě v něm se ženský skok liší.
Zatímco muži využívají na hraně můstku síly nohou, ženám pomáhá k délce skoku vyšší nájezdová rychlost. "Ale technika je stejná, vybavení taky," líčí Sakala.
Zatímco ve světě už není ženský skok novinkou, Česko ho poznává. "Mezera pěti let, o něž se s ním začalo později, bude znát," míní Sakala.
Trénuje skupinku náctiletých holek. "Někdy potřebují seřvat, jindy pochválit. Je to trošku jiné než s chlapy, holky jsou náladové. Nikdy nevíte, co se jim honí v hlavě." A tak se chce sejít se sportovním psychologem Olegem Mazurovem.
Ženským skokem rozhodně neopovrhuje. "Všichni se koukají na alpské lyžování, u skoků to bude za pár let totéž. Je to bezpečný sport."
Třeba čtrnáctiletá Michaela Doleželová skoky tak trochu podědila po bratrovi, který je též malého vzrůstu. O dva roky starší Vladěna Pustková, průkopnice českého skoku, ráda hrála fotbal. Tak zkusila i jiný "klučičí" sport. "Skákala jsem s klukama, jen hlasatel třeba vyzvednul, že je mezi nima holka."
Její maminka je Sakalovou partnerkou. "Doma se však o skocích snažíme nebavit," říká Sakala.
Ovšem dohlíží třeba na to, kdy si Pustková dopřeje sladkosti. I další svěřenky čeká hlídání životosprávy. "Ale musejí se to teprve učit, jsou to děti, potřebují čokoládu, zmrzlinu."
Skokanky nemusejí být vychrtliny jako muži. "Rozhoduje, kdo má silnější nohy. U mužů musí být síla nohou ještě skloubená s nízkou váhou," vysvětluje Sakala.
Ovšem těla mladičkých dívek zaobluje příroda. "Ani to však není rozdíl. Jsou kluci, kteří v patnácti vyhráli olympiádu a pak už neskočili. V pubertě přiberou svalovou hmotu, deset kilo, a taky si určitou dobu neví rady," říká Sakala.
