„Letošní výsledky mě v tom přání utvrzují. Desítka je meta,“ sní 28letý běžec a přemítá o šesti předchozích ročnících závodu železných mužů na běžkách.
NEJlepší vzpomínka
Oberstdorf 2011 a 20kilometrový skiatlon, kterým Jakš nakročil k top výsledku pod vlajkou Tour. „Závod sice neprobíhal nejlíp, zlomil jsem hůlku ve skejtové části, ale dojel jsem zpátky a ještě finišoval třetí,“ vybavil si. „Totálně mi to sedlo. Celá Tour byla skvělá.“
NEJsmutnější den
Takový Jakš naopak prožil předloni, kdy musel předčasně domů. Přišla transferová etapa z Cortiny do Toblachu a už na jejím startu věděl: Ach jo, dál to nejde. „Držel jsem dobrou pozici, ale porazilo mě zdraví,“ litoval.
NEJvětší zima
Vůbec nejmrazivější je vyhlídka toho, co lyžaře čeká, jakým peklem v osmi dnech projdou a že to nejhorší zažijí až ve finále. „Ale že bych měl strach, to ne. Etapové závody mám rád,“ namítl běžec ze Šumavy. Nejlezavější však pro něj pokaždé byly dny v Oberhofu. Na tréninku mrzl, než vyrazil na závodní trať, klepal se zimou. „Bývá tam ošklivo, mokro.“
NEJdelší etapa
Jsou dny „blbec“, kdy lyžař vyhlíží cíl už od startu, kdy nejedou ani lyže, ani nohy. A snad nejhorší je to v kombinaci s maratonskou, 35kilometrovou štrekou směr Toblach. „Tu jsem si vždycky protrpěl, hlavně první část do kopce,“ otřásl se Jakš. „Jede se rovnoměrné, ale vysoké tempo, a tam mi dělalo problém udržet se vůbec ve skupině.“
NEJvětší bitva
Znovu premiéra na Tour a tam poslední den, poslední kilometry a metry dřiny. Jakš se přetahoval o 11. místo s Martinem Koukalem, spolu se trápili v serpentinách sjezdovky a souboj vyvrcholil v cílové rovince. Teď! zavelel Jakš, když mu zbývalo snad 30 metrů do slavobrány. Svého staršího kolegu z reprezentace o fous porazil a... „Za cílem jsem padl do sněhu úplně mrtvý.“
NEJvětší úleva
Nejen Jakš, celý peloton běžců si oddechne, až bude stát na vrcholu Alpe Cermis, toho bestiálního stoupání k cíli Tour. Tehdy si uvědomí: Je konec a už nic dál.
„Tam nahoře to z vás spadne, závod končí, na tělo přijde úleva,“ těšil se. „Pamatuju si první Tour, kdy jel ještě Milan Šperl. Zastavil jsem se pak za ním v pokoji, on ležel na posteli a povídá: „Konečně je to pryč!“
