Čerstvě devatenáctiletá závodnice je ale obojživelník - zabojovat umí i na sněhu. Ještě coby žačka vyhrála slalom na republikovém mistrovství v alpském lyžování.
Kdy jste vůbec poprvé stála na travních lyžích?
V devíti, možná v deseti letech, kdy jsme potřebovali alternativu na trénování v létě. Na klasických lyžích jezdím odmalička.
V čem vůbec spočívá hlavní rozdíl mezi lyžováním na trávě a na sněhu, tedy co se techniky týče?
Jinde jsou rozsahy pohybu a především těžiště. Na trávě také člověk nezatočí smykem, díky tomu se ale perfektně naučí carvingový oblouk.
Bývá pro vás problém přepnout z letního na zimní styl lyžování?
První tři sezony jsem s tím problém měla. První den na sněhu jsem vypadala jako začátečník, pomalu jsem neuměla zabrzdit. Postupem času jsem si na obojí zvykla nakolik, že teď už je pro mě travní lyžování tréninkem na to alpské a naopak.
Které sezona je pro vás vlastně tou hlavní, zimní nebo letní?
Řeknu to tak, já uplynulé tři roky nejezdila, až letos jsem se vrátila na trávu. Jestli se vrátím i k alpskému lyžování, zatím nevím, dostala jsem se na školu a možná to nebudu stíhat. U travních lyží ale pravděpodobně zůstanu, protože bych měla být v příští sezoně v seniorské reprezentaci. Všechno je ale ještě otevřené a nic neslibuju.
U travního lyžování je normální, že člověk tři roky nejezdí, pak si nazuje přeskáče a vyhraje mistrovství světa?
Asi jsem se špatně vyjádřila, nebylo to tak, že bych na lyžích vůbec nestála. Trénovala jsem, a to jak na trávě, tak na sněhu, nejezdila jsem ale žádné závody.
Důvod?
Měla jsem problémy s koleny, trpěla jsem na migrény a dalším důvodem byla škola. Nakonec mi ale závodění začalo chybět. Proto jsem si po maturitě, kterou jsem udělala před prázdninami, řekla, že se k závodění na trávě vrátím.
Rozumím tomu správně, že jste se rozhodla pro comeback zhruba dva měsíce před mistrovstvím světa?
Je to tak. Celé jaro se mě trenéři ptali, jestli na mistrovství pojedu, a já odpovídala, ať se mně zeptají až po maturitě a přijímacích zkouškách. Až po nich jsem jim řekla, že to zkusím.
Tak jste to zkusila a byly z toho tři medaile - bronz ze superkombinace, stříbro v super G a zlato ze slalomu. Čím si ten úspěch vysvětlujete?
Myslím, že jsem docela těžila ze své fyzické kondice, kterou jsem nabrala během těch tří let, co jsem nezávodila. Hodně času jsem strávila v posilovně, dělala workout, běhala a plavala. A taky o mě říkají, že mám talent.
Zpět k vašim plánům. Zmínila jste, že k závodění v alpském lyžování se možná nevrátíte. Sníh už vás nebaví?
Tak to určitě není, trávu i sníh mám ráda stejně. Jen v zimě prostě raději trénuju a v létě raději závodím.
To má své výhody, nemrznete před startem.
To je pravda, zase se ale potím. Kombinézy pro zimní i letní sezonu jsou totiž ze stejného materiálu, přeskáče samozřejmě taky. Já jsem na tom ale o něco líp díky tomu, že jsem si nechala na léto ušít kombinézu z nejtenčího materiálu a nemám v ní vycpávky. I tak je mi v ní ale vedro.
Parno vám asi bylo i na horké íránské půdě. Jak se vám vůbec na mistrovství líbilo?
Já už tam jednou na mistrovství byla. Moc příjemně jsem se tam necítila ani tehdy, ani teď. Kvůli bezpečnosti jsme sami pořádně nemohli jít ven, pořád jsem musela mít na hlavě šátek a dlouhé oblečení, což v tom vedru není moc komfortní. Taky nám bylo špatně z vysoké nadmořské výšky a atypického jídla. Kvůli časovému posunu jsme byli unavení.
Travní lyžařka Magdalena Kotyzová
Česko přesto vybojovalo na šampionátu devět cenných kovů a stalo se suverénně nejúspěšnější výpravou. Dosahují naši reprezentanti pravidelně takových výsledků?
Pravidelně ne, ale dobré výsledky má české travní lyžování určitě dlouhodobě.
Laik si to možná vysvětlí tím, že je v Česku dostatek travnatých kopců. Na každé louce ale asi trénovat nejde...
To určitě ne. Na sjezdovce nesmí být díry, ani kamení, jinak hrozí pády a zranění. Na svahu je také potřeba sekat trávu, ideální je anglický trávníček. Já jsem roky dojížděla na trénink do Předklášteří u Brna. Letos poprvé můžeme trénovat v Hlubočkách, kde nám vyšli vstříc, což je super. Místo hodiny a dvaceti minut, což zabere cesta autem do Předklášteří, to teď máme na svah přibližně dvacet minut.
Sníh i trávu máte v malíčku, nelákají vás ještě vodní lyže?
Nelákají. Už jsem si je totiž jednou vyzkoušela a slušně řečeno jsem si při tom rozbila ústa.
