"Kdyby mě nekousla, myslím, že jsem mohl jít na traťový rekord," říkal Magál. Takhle za ním zaostal na 8,5 km dlouhé trati 42 vteřin (v čase 39:12) také díky omu, že už vedl jasně a nemusel se honit.
"Zkoušel jsem nové boty s jiným odpružením a pěkně na to doplatil. Už za deset minut jsem dostal křeč a cítil ji až do cíle. Navíc mám za sebou také dost náročný týdenní trénink. Měl jsem toho plný zuby a nechtěl nic hrotit. Naštěstí jsem měl náskok a poslední čtyři kilometry, které jsou opravdu chuťovka, mohl běžet v klidu," dodal ještě Magál.
Po zimní sezoně, kdy ho trápila zranění a nemoci, se už zase cítí skvěle a směřuje ke svému běžeckému vrcholu na Dolomitenmannovi druhý zářijový víkend.
"Dal jsem si celý měsíc volno a od prvního května zase naplno trénuju. Hodně běhám, jezdím na kole a přidal jsem oproti minulosti víc kolečkových lyží. Blížím se tak objemům z nejlepších letních příprav v letech 2005 a 2006," vyprávěl.
Porovnal také časy z nedávného běhu na Hvězdu, letos běžel o dvě minuty líp než loni a jasně porazil i maratonského šampiona republiky a vrchaře-specialistu Petra Pechka.
Mezi ženami skončila na Dvoračkách čtvrtá nezničitelná sedmapadesátiletá Blanka Paulů, držitelka dvou medailí z mistrovství světa v roce 1974 a olympiády v Sarajevu 1984. V průběžném pořadí Českého poháru v bězích do vrchu ji patří druhá pozice, za Janou Pechkovou, která má však o dva závody víc.
