Po týdenním cyklistickém "puťáku" s trenérem Petráskem a partou z domácího lyžařského klubu Mattoni Karlovy Vary se utábořil ve stanu na louce v Železných horách.
V sobotu tady odjel stodvacetikilometrový maraton na horských kolech a dva dny běhal po lese s mapou a buzolou. Jen fotbálek tentokrát odmítl. Ale přidejme, že taky rád leze po skalách a loni závodil v kánoi na divoké vodě.
Co je to vlastně orientační běh, těžiště Bauerovy letní přípravy? "Mnohem agresivnější a silovější styl běhu s odlišnou technikou. Musíte taky zvládnout přemýšlet ve chvílích vysokého vypětí," popisuje specifika své disciplíny Rudolf Ropek, nejlepší český reprezentant.
Na třídenních závodech HSH Interkompas se právě chystal na mistrovství světa do Švýcarska. Jak hodnotí Bauerův výkon? "Podle času docela slušný." V nepříliš náročném terénu běhají ti nejlepší jeden "orientační" kilometr okolo čtyř minut, zdatní "amatéři" od osmi výš. To byl čas Bauera.
"Já už bych se na hladké trati o mnoho nezrychlil, on určitě ano, protože ztrácel čas mapováním," doplňuje Ropek. "Dřív jsem toho naběhal docela dost," vzpomíná Lukáš Bauer. "Bavilo mě to, i když jsem bloudil. Aspoň jsem měl hodně kilometrů," směje se.
Jednou vyzkoušel i orientační závod na horském kole - disciplínu, z níž Češi pravidelně vozí světové medaile. Orientačnímu běhu se věnují skandinávští lyžaři. Ze současných třeba Švéd Fredriksson, z těch minulých slavný Nor Dählie.
"V létě občas trénoval s Martensonem, dvojnásobným mistrem světa v orientačním běhu," říká Ropek, který na severu nějaký čas působil. Nenápadný orientační běh zůstává ukryt ve stínu lesa. Do olympijského programu se ještě nevešel, přestože nyní má olympijským ideálům blíž než mnoho jiných sportů.
"Nevadí mi to," říká Ropek. "Každý ví, že olympiáda je nejdřív byznys, pak politika a až nakonec sport. Třeba by olympiáda orienťáku ani neprospěla."