Ve své nové pozici musí dělat i nepříjemná rozhodnutí. Jako když na italské Marcialonze kvůli nedodržení klasického stylu diskvalifikoval hvězdného norského běžce Pettera Northuga.
„To bylo mediálně hodně propírané téma. V Norsku si na mně novináři smlsli. My ale už od začátku sezony ukazujeme, že nejsme tolerantní k bruslení při závodech a chceme, aby byly fér pro všechny,“ říká Lukáš Bauer. „Northug sice nebyl jediným diskvalifikovaným běžcem, ale i vzhledem k tomu, že jsem s ním kdysi soupeřil na tratích, to byla trochu perlička.“
Už jste si to osobně vyříkali?
Zatím ne. Po závodě jsme se neviděli, ale určitě se o tom bavit budeme. Na druhou stranu to není rozhodnutí Lukáše Bauera, ale celé čtyřčlenné jury. Byť jsem se netajil tím, že důkazy máme a jsme ochotní je předložit, ne tedy novinářům, ale dotyčnému závodníkovi. Bylo to naprosto jasné porušení pravidel. Nemyslím si, že by Petter začal schválně bruslit, ale že se mu rozjedou nohy víckrát než jiným závodníkům. Jestli nezvládnete jet předepsanou technikou v potřebné rychlosti, tak si holt musíte zpomalit.
Jizerská padesátka 2025: program závodů a kde je sledovat živě |
Jaké další problémy jste ve své funkci už musel řešit?
Hodně intenzivní bylo řešení alternativních tras Jizerské 50. Obracela se na mě i spousta hobíků, kteří si mysleli, že mám tu moc zařídit, aby byl na tratích sníh. Ale náročný pro mě byl spíš úplný začátek v nové roli závodního ředitele. Když na papíře vidíte náplň své práce, řeknete si – dobře. Jenže ono se vždycky něco pokazí a vždycky něco řešíte na poslední chvíli. Nestačí mít jen plán B, vy musíte mít i plán C a D. Třeba na prvních závodech v Bad Gasteinu se zkazilo počasí a uletěly stany na startu. I z pozice race directora pak musíte seskočit z kamionu, jít chytat stan a udělat všechno pro to, aby se podařilo odprezentovat závod na perfektní úrovni. Jsme tým a buď to dovedeme celé do skvělého konce, nebo to celé poděláme. Závodů v sezoně je celkem čtrnáct, takže zkušenosti se nabírají velice rychle.
Jak se vůbec člověk stane závodním ředitelem Ski Classics?
Roli asi sehrálo to, že jsem nějakou dobu závodil a šest let jsem vedl velice úspěšný maratonský tým. Když jsem pak ukončil spolupráci s polskou reprezentací, David Nilsson, což je šéf celého seriálu, mi tu pozici nabídl. Dva měsíce jsme o tom diskutovali. Cítil jsem, že je možná čas být po dlouhé době víc doma, ale nakonec jsme se domluvili. Je to velká výzva a chci vidět, jak závody fungují z druhé strany. První dva víkendy jsem měl supervizora a od třetího jsem na tu pozici sám. Chci dokončit sezonu co nejlíp.
Bauer? Byl skvělý! Fenomén Cologna o Česku i budoucnosti zimních sportů |
Co konkrétně vaše role obnáší?
Na všech závodech mám základní zodpovědnost za sportovní stránku věci, od jednání s pořadateli, které začíná už během léta a s blížícím se závodem je čím dál intenzivnější, přes přihlášky, komunikaci s týmy, přípravu schůzky kapitánů před závodem až po kontrolu tratě, jestli jsou všechny stopy správně. Jsem taky součástí jury dohlížející na dodržování pravidel. Hned po závodech mám na starosti květinový ceremoniál, pak celkové vyhlášení výsledků... Je toho hodně, ale baví mě to.
Co je jednodušší: být závodníkem, ředitelem týmu nebo celého závodu?
Vždycky jsem si myslel, že moje aktuální pozice je vždycky ta nejtěžší a všechny kolem jsou lehčí, a teď si myslím znova to samé... Nejhezčí, i když fyzicky nejtěžší, je ale asi pozice závodníka, kdy máte možnost bojovat o nejvyšší stupně. V současné roli hlavně cítím velkou zodpovědnost. Poprvé v životě jsem v pozici pořadatelů. Velmi rychle jsem se seznámil s obsáhlou agendou, kterou tahle role obsahuje, a už jsem uděloval také žluté karty a diskvalifikace, což je nedílnou součástí mé práce. Dobře si pamatuju, jak jsem závody prožíval coby běžec a snažím se to vidět nejen mezi paragrafy pravidel, ale ve všech souvislostech. Těším se na Jizerskou 50, což je sedmý závod sezony. Myslím, že pořadatelé odvedli skvělou práci, už se dokonce ukázalo sluníčko a věřím, že nás čeká skvělý zážitek.
Co pro vás osobně Jizerská 50 znamená?
Jsem Čech, takže ji beru prestižně. Vysílá se do celého světa, jezdí sem top závodníci klasického lyžování. Navíc jsem v Jizerských horách sám závodil, kdysi jsem skončil druhý. Jizerská 50 navíc patří mezi čtyři nejvýznamnější závody série Ski Classics a závodníci v případě úspěchu získávají mnohem větší bodový příděl než na jiných závodech.
Jak na své druhé místo z roku 2013 vzpomínáte?
Je to už historie, ale jsem za ni moc rád. Tenkrát jsme spolu s Andersem Auklandem zaútočili už na Rozmezí a pak jsme jeli sólo závod až do konce. V posledním stoupání 2,5 kilometru před cílem jsem neudržel jeho tempo a dojel jsem si pro výborné druhé místo. Dost často slýchám, že Jirka Beran vyhrál Jizerskou 50 pětkrát a já jsem byl až druhý. Ale já jsem měl během kariéry strašně málo možností se Jizerské 50 účastnit, o to víc jsem teď rád její součástí.
Stihl jste si letos projet trať?
Ve čtvrtek jsem si ji doslova proletěl na lyžích. Vyrazili jsme až po třetí hodině a dojížděli jsme za velkého šera. Honosil jsem se, že jsem ji na skinech zvládl za 2 hodiny 45 minut. Nějakou dobu se z toho ale budu regenerovat.
Nebyl jste před Jizerskou 50 nervózní z nedostatku sněhu a ohrožení závodu?
Vnímal jsem extrémní snahu organizátorů uspořádat závod v nejlepší možné kvalitě. Bylo hodně znát, že je mrzelo loňské zrušení Jizerské 50. Necítil jsem obavy, že by závod vůbec nebyl, ale velmi se řešily alternativní varianty. Pořadatelé ale se všemi dobrovolníky předvedli skvělou práci a v pondělí jsme mohli informovat všechny startující, že se pojede kromě Olivetské hory na originální trati, což je skvělá zpráva. Na neděli se moc těším, jsou tady v podstatě všichni elitní závodníci Ski Classics. Očekávám, že ti nejlepší budou mít na tvrdé trati velmi rychlý čas. Myslím, že i všichni hobíci si závod užijí.
Jakou pozici má Jizerská 50 mezi závodníky?
To je asi dost individuální. Ale pokud se můžu řídit tím, co jsem slyšel od těch nejlepších sportovců, tak naprostá většina jezdí do Jizerských hor ráda. Jizerská 50 je specifická tím, že startujete v sedmi stech metrech nad mořem, ale pak se jede ve výšce tisíc metrů, kde jsou úplně jiné podmínky. Závodníci si lámou hlavu, kdy je na trati správné udeřit a dojezd do cíle je z kopce. Jizerské 50 pomohl i fenomén Standy Řezáče, který kromě toho, že má hned vedle startu svou chalupu, v Bedřichově mnohokrát vyhrál nebo bojoval o nejvyšší stupně, a ti nejlepší závodníci mají Standu Řezáče se závodem spojeného. Rozhodně jsem od nikoho nikdy neslyšel, že pro něj Jizerka nic neznamená nebo že je to ošklivý závod. Specifický je pro některé lyžaře i pobyt v Česku. Měl jsem v týmu norského závodníka a ten byl hrozně překvapený, jakou nabídku piva máme v obchodech a strašně se těšil, protože ochutnal spoustu variant.
