Martin Koukal odstartoval do handicapového závodu jako desátý, téměř padesát vteřin za prvním Oestensenem. Hned v prvním kole dojel skupinku před ním.
"Bylo to hodně těžké, chtěl jsem jít dopředu, ale nikdo nespolupracoval," říkal o úvodu závodu Koukal. "V několika okamžicích jsem pak měl naopak problémy v balíku se udržet."
Koukal se však udržel na dohled čelu závodu, nenápadně se propracovával vpřed a v posledním kole se jeho situace rapidně vylepšila. "Musím za to poděkovat Italům. Výborně spolupracovali, toho jsem využil, byl jsem trošku pasivnější a šetřil síly do finiše."
V cílové rovince se zbytky sil navíc hodily. Koukal o dvě desetiny ve finiši předstihl Cottrera a získal druhé místo v Tour. "Že budu na bedně jsem začal věřit zhruba v okamžiku, kdy jsem vjel do esíčka těsně za Italama."
V cíli první dva lyžaři z Česka, to Koukal nepamatuje. "Na bedně jsme s Lukášem stáli jednou ve dvojicích a dvakrát ve štafetě, v jednotlivcích je to poprvé, je to super pocit," radoval se v cíli.
To ještě netušil, že se na stupně vítězů nepostaví. Časy českých lyžařů byly v závodě horší, než jiných borců. "To je ta vydrbaná Tour," ulevil si. Po nápovědě od novinářů si Martin vzpomněl, že už podobnou radost s Bauerem zažil. "Jasně, v juniorech v devadesátém sedmém, Lukáš byl druhý, já třetí."
"Ale i kdyby se mi letos už nic nepovedlo, po tom co jsem prožil v létě, je toto pro mě sen a sezonu budu hodnotit jenom jako velmi úspěšnou," dodal.
Českou dvojí radost sledoval pouze v televizi kouč týmu Miroslav Petrásek, jehož skolila viróza. Závodníci se však nějaké epidemie nebojí. "To je v zimě normální. V jídelně si do talíře nepliveme ani se nelíbáme, takže snad nám nic podobného nehrozí," žertoval spokojený běžkař.
Zmínka o zítřejším závodě mu však opět vehnala chmury do tváře. "Klasická patnáctka, to není moje trať," přiznal s tím, že by chtěl nenabrat v ní velkou ztrátu. "Do půl minuty by to bylo super."
