V Oberstdorfu odjížděla v sobotu odpoledne se skvělou bilancí - zlatem z běhu na 10 km volnou technikou, sedmým místem ze skiatlonu na 15 km a osmým ze závěrečné třicítky. "Sedmé a osmé místo si asi historie nebude pamatovat, ale pro mě to byl výborný šampionát," pochvalovala si Kateřina Neumannová.
Ani v závěrečné ženské běžecké disciplíně nebyla daleko od medaile. Nebýt posledního stoupání na trati... "Tam už na to nebylo," komentovala okamžik, kdy se z osmčlenné skupinky odtrhla čtveřice Björgenová, Kuitunenová, Baranovová-Masolkinová a Kowalczyková.
Až do té doby jela Neumannová neustále v popředí, i když původně neměla v plánu udávat tempo. "Měla jsem obavy z kolizí," přiznala.
V momentech, kdy jela v čele vedoucí skupinky, využívala skvěle namazané lyže. "Jely výborně po rovinách a ve sjezdech. Ve chvíli, když jsem byla vepředu, jsem se snažila odpočívat."
Zejména ve sjezdech ji lyže naháněly cenné vteřiny, doháněla menší ztráty na soupeřky ze stoupání. "Do stoupání byly lyže trošku hladší, takže jsem musela brzo vystupovat ze stopy. Tam jsem trošku ztrácela sílu," řekla.
Od úvodu nasadily lyžařky na náročné trati pekelné tempo. Sama Neumannová byla překvapená. "Čekala jsem, že to bude větší pochodové cvičení. Divila jsem se, že tam jeli lidi, které jsem neočekávala," přiznal. Nepředpokládala, že zaostávat budou třeba ruská vítězka skiatlonu Čepalovová nebo Italka Paruzziová.
Ve třetím ze šesti kol dolehla na českou lyžařku krize. "Začalo se za to brát a na slunci začaly lyže hodně smekat. Tam jsem to viděla se sebou hodně černě, ale pak jsem se srovnala," přiznala. Párkrát se ptala sama sebe, jestli je schopná závod dojet.
Krizi překonala, pravidelně v každém kole pila a ještě kilometr a půl před cílem byla ve skupině osmi vedoucích závodnic. "Nejvíc jsem měla strach z dlouhého stoupání nad stadionem, ale nakonec bylo nejhorší to vzadu v lese. To bylo na sluníčku a tam lyže nestoupaly," popsala místo, kde skončily její medailové naděje.
"Podruhé v životě mě v kopci braly křeče a to ještě do tricepsu. Jednou v Bassano del Grappa při mistrovství Evropy na horských kolech, když bylo třicet nad nulou. A teď podruhé v životě," krčila rameny, vzpomínaje na situaci z roku 1996.
V cíli se ji obracel žaludek. Ale pocit, že už nikdy v životě se na start závodu na 30 km ne postaví, se nedostavil. "Byl to lepší závod než výsledek. Teď jsem relativně v pohodě, ale za chvíli se ta únava asi rozloží a budou mě muset zabalit stejně jako tašku," žertovala Kateřina Neumannová před odjezdem z dějiště šampionátu.
