Na internetovém serveru iDNES.cz pro Kožíška hlasovalo celkem 263 čtenářů. Druhého v pořadí, hokejového brankáře Milana Hniličku, porazil o bezmála dvě stovky hlasů.
Třiadvacetiletý lyžař z Harrachova se dozvěděl o vítězství v anketě MF DNES včera v norském Oslu, kde se připravoval na dnešní závod Světového poháru sprinterů. "Druhá medaile je cennější, je to potvrzení kvality," řekl Kožíšek v telefonickém rozhovoru.
Jak jste prožíval radost z třetího místa ve světě?
Bylo to dost divné. Radost jsme totiž měli jen chvíli. Pak chvíli panoval smutek, protože jsme čekali, jak dopadne protest německé výpravy. A nakonec přišla zase radost.
Bál jste se, že vám třetí místo vezmou?
Byl jsem s tím v podstatě smířený, v týmu panovala dost pesimistická atmosféra a medaile byla v ohrožení. Ale v životě jsou horší věci, lidi umírají. Samozřejmě co se týče nějakých odměn a ocenění naší práce, pro to je úspěch důležitý.
Jel jste do Japonska s tím, že chcete medaili?
Popravdě řečeno, medaili jsem neplánoval. V duchu jsem v ni snad tajně doufal, ale nahlas jsem říkal, že chceme skončit do šestého místa.
Ale třetí místo jste nakonec vybojoval s jiným parťákem než před dvěma lety v Oberstdorfu.
To je fakt. Už před odletem jsme se s Martinem Koukalem bavili, že tentokrát možná nepojede. A v Japonsku to padlo definitivně.
Co jste říkal tomu, že pojedete s Milanem Šperlem, který přece jen nemá tolik sprinterských zkušeností?
Je fakt, že Martin Koukal má letos dobrou formu a věřil jsem, že bychom spolu mohli udělat super výsledek. Ale Milana jsem taky napodceňoval. A byla z toho nakonec medaile.
Proč vám tolik sedí zrovna sprint dvojic?
Jde o to, že bruslařská technika mi jde líp. A na mistrovství světa se sprinty dvojic jely právě takhle. V mém věku je navíc těžké se sám prosadit proti starším a zkušenějším závodníkům ze Skandinávie, kteří se na sprinty speciálně připravují.
Ale letos už jste v individuálních závodech Světového poháru dojel dvakrát šestý.
Je to příslib do budoucna?
Jsou to super výsledky, opravdu hodně si jich cením. Snad jsem na dobré cestě jednou proniknout i mezi nejlepší tři.
Třeba už teď v norském Drammenu?
To asi těžko. V Norsku je hrozně těžké se prosadit, nastupuje tady norská reprezentace i národní skupina, doma jsou velice silní. Byl bych rád kdybych skončil aspoň do třicítky. Na trať se dostaneme až před závodem, takže ji nemůžu moc hodnotit.
Co vám ještě chybí na absolutní sprinterskou špičku? Silové předpoklady, zkušenosti?
Asi ty zkušenosti a taky podmínky přípravy. Je těžké se rovnat s Nory nebo Švédy. Je jich hodně a mají speciální trenéry na sprint, kdežto u nás můžou bojovat se světovou špičkou dohromady tak tři lidi. Během roku se připravuju normálně se zbytkem národního týmu, speciálních sprinterských tréninků jsem měl jen několik.
Vaše přítelkyně Zdenka Vejnarová je biatlonistka. Nezávidí vám trochu vaše úspěchy?
To snad ani ne, naopak z nich má ohromnou radost. Ale musím říct, že mi je jí někdy až líto. Vím, jak tvrdě trénuje a jak moc se chce prosadit. Na velký úspěch ale pořád čeká.
Vy jste bývalý sdruženář. Dala vám severská kombinace něco pro běžecké sprinty?
Určitě rychlost, výbušnost a dynamiku. To mám v sobě i z někdejších tréninků severské kombinace. V ní jsem se jinak dost trápil. Nedařil se mi skok a neměl jsem psychickou sílu vybíhat do běžecké části ze zadních pozic. Když jsem se pak nominoval na mistrovství světa juniorů jako běžec, už jsem u toho zůstal.
Nebude z vás jednou specialista sprinter?
Uvidíme, ale už teď je vidět, že je to moje doména. V dlouhých závodech jsem rád, když se mi zadaří bodovat, ale do první desítky to v žádném případě není. Třeba s věkem přijde i vytrvalost.
Už myslíte na mistrovství světa 2009, které se uskuteční v Liberci?
Každopádně bude super, že je to doma a věřím, že přijdou i diváci. V Sapporu jich bylo málo a nebyla tam žádná pořádná atmosféra. To si člověk ani tu radost pořádně nevychutná.
