"My jsme se třeba v roce 1946 pokoušeli poprvé skočit přes sto metrů. Každý najížděl, odkud chtěl, stopa nebyla žádná, jen metr rozježděného sněhu. Nájezdová rychlost byla asi 120 kilometrů, teď je kolem sta."
Vitální pán, jenž příští rok oslaví devadesátiny, je nejstarším žijícím českým účastníkem zimní olympiády, "otcem" mnoha můstků, mezi nimi i těch, na nichž by se v Liberci za dva roky mělo konat mistrovství světa. Je živou kronikou skoků na lyžích a změn jejich pravidel.
"Je těžké se v nich vyznat. Za nás měl každý, co chtěl. Vymyslel jsem třeba, že by se mezi ruku a tělo dala blána a člověk by pak letěl jako tryskáč. Jenže se najíždělo s rukama vpředu a potřebovali jste rukou udělat pohyb. Takže to nešlo," popisuje někdejší trenér.
O kousek dál hraje fotbal Jan Mazoch, zástupce nejmladší skokanské generace, jenž se vrací po těžkém zimním pádu.
"V Oberstdorfu na mamutím můstku jsem kdysi ležel jako on. Špatně jsem se odrazil, byl to skok na špičky lyží a na hlavu. Stihl jsem si před ni ještě dát ruku, takže praskla jen klíční kost a špička lyží. Dopadl jsem ještě dobře," líčí Bělonožník.
Odlehčené karbonové helmy, bezpečnostní vázání, kombinézy, ty tehdy ještě patřily daleké budoucnosti. "My jsme skákali ve šponovkách, normálním svetru, kulichu a lyže jsme měli dřevěné."
Alchymii mazání zvládali skokané sami. "Servismani neexistovali. Vždyť jsme skákali zadarmo, nejvýš jsme dostali cenu nebo diplom."
Nemusel se trápit dietami ani pod činkami v posilovně. "Nezáleželo na váze, mohli jsme jíst, co jsme chtěli. Člověk musel mít určitou techniku, být dobře trénovaný."
A tak Bělonožník v létě hrával fotbal, cvičil gymnastiku, na nářadí. "Jakou měl kdo možnost. A když napadl sníh, ze skoček se ometly pavučiny a šlo se skákat."
Lyže tehdy vážily i dvakrát tolik co dnešní pružné a vybarvené skočky. Občas se odepnuly, a tak Bělonožník letěl třeba jen na jedné a pak jel sněhem jako krasobruslařka.
"Potřeboval jsem jich dost. Třeba jsem zlomil lyže na mezinárodních závodech v Tatrách a pak jsme hned jeli do Oberstdorfu na lety na lyžích. Byl jsem současně vedoucí, tak jsem pověřil skokany, aby mi tam vybrali nějaké lyže."
Místo dvanáctikilových dostal výrazně lehčí pár jiného typu. Poprvé jej vyzkoušel, až když se spouštěl z mamutího můstku. A jako první Čech na nich zdolal sto metrů – skočil 102. "Kdybych měl ty staré, skočil bych nejméně 140 metrů."
 Miloslav Bělonožník, který na lyžích jako první Čech přeskočil hranici 100 m, s pohárem pro mistra republiky ve skocích na lyžích z roku 1948. |
