Stoupali spolu do nejdelšího a nejnáročnějšího stoupání závěrečného kola skiatlonu v Lillehammeru.
Mladý vyzyvatel, který ztratil jakýkoliv ostych, a zkušený bard, trojnásobný vítěz Světového poháru, který zatvrzele hájil své území.
Johannes Hösflot Klaebo versus Martin Johnsrud Sundby.
Byl to právě Sundby, kdo si vypracoval poměrně výrazný náskok. „Chtěl jsem ho setřást a skoro se mi to povedlo,“ vykládal pak po závodě.
To skoro bylo hodně podstatné, Klaebo měl totiž všechno pod kontrolou. „Dal jsem mu trochu prostoru, ale zase jsem nechtěl, aby mi ujel moc. Věděl jsem, že mám rychlé lyže a v klesání jsem si odpočal,“ popisoval.
Při příjezdu na cílovou rovinku si Sundbyho dojel a ve finiši mu nedal šanci. „Je to fantastický lyžař, můžeme se od něj jen učit. Jsem vážně ohromen, je neuvěřitelný,“ chválil pak svého mladého kolegu 33letý Sundby.
Stupně vítězů skiatlonového závodu na 2x15 kilometrů ovládli Norové. Stříbrný Martin Johnsrud Sundby (vlevo), vítěz Johannes Hösflot Klaebo (uprostřed) a bronzový Hans Christer Holund.
A Klaebo? Ten další výhrou jen dokumentoval svou zatím perfektní sezonu.
Sezonu, ve které ještě nepoznal porážku.
Načal ji vítězným hattrickem ve finské Ruce, kdy ovládl sprint, poté 15 kilometrů klasicky a následně i volnou 15kilometrovou stíhačku.
V Lillehammeru pak kromě skiatlonu znovu ovládl sprint a potřetí v něm nenašel přemožitele ani minulou sobotu v Davosu. Právě tam byla jeho dominance možná nejmarkantnější.
Nejprve vyhrál kvalifikaci, pak i tři vyřazovací jízdy. Drtivým nástupem ve finále úplně zmrazil všechny své konkurenty a s vypuštěným závěrem porazil o téměř dvě sekundy Itala Federica Pellegrina.
Ve sprintu běžkařů něco nevídaného.
Chtěl být fotbalistou
Klaebo vyrostl 500 kilometrů severně od Osla v třetím největším norském městě Trondheimu. V temném místě, kde v prosinci slunce vychází jen na čtyři hodiny denně, dostal už ve dvou letech od svého dědečka k Vánocům první běžky.
„A prý jsem pak v obýváku lyžoval celý Štědrý večer,“ vzpomínal se smíchem. „Mamka s tátou lyžování milovali, takže jsme spolu odmala dost jezdili na běžkách.“
Právě děda Käre Hösflot byl prvním Johannesovým trenérem.
Lyžovali spolu, skákali a všemožně blbli na lyžích. Dělali všechno proto, aby to malého Nora bavilo, aby si lyžování v mladém věku neznechutil.
On přesto neustále utíkal za jiným sportem - miloval fotbal.
„Vlastně jsem skoro celé mládí prožil na fotbalovém hřišti a věřil jsem, že jednou opravdu budu profesionálním fotbalistou. Mí hrdinové nebyli běžci na lyžích, ale třeba Cristiano Ronaldo,“ popisoval.
Nakonec stejně zvítězila rodinná tradice a bílá stopa, které odmala věnoval vše. Nechodil na diskotéky, svým kamarádům místo toho dělal řidiče do 10 do večera, pak chodil spát.
A snil, že jednou třeba pojede na olympijské hry.
Až se stal neporazitelným
Světu běžeckého lyžování se poprvé výrazněji předvedl před necelými dvěma roky ve své poslední sezoně mezi juniory.
Tehdy si v rumunském Rašnově absolutně podmanil mistrovství světa, na kterém získal tři zlaté medaile.
„A ty mi dodaly spoustu sebedůvěry. Pochopil jsem, že můžu závodit s nejlepšími lyžaři světa,“ popisoval. Okamžitě dostal pozvánku do tréninkové skupiny norských elitních sprinterů, kde po pár trénincích zjistil, že není o nic horší než oni.
Když v minulé sezoně vstupoval do Světového poháru, v žebříčku sprinterů mu patřilo 115. místo. Na jejím konci už byl světovou jedničkou.
Prvního pódia se dočkal v listopadu, v únoru už kraloval sprintu v Otepää a následně ovládl i finále Světového poháru v Québeku. Ve své premiérové sezoně skončil celkově čtvrtý a ve sprintu bral i svou první dospělou medaili na mistrovství světa - byla z bronzu.
„Ta sezona byla lepší, než o jaké jsem vůbec snil. Nejdřív jsem chtěl aspoň v jednom závodu postoupit do finále, pak jsem si chtěl zazávodit na světovém šampionátu v Lahti. To, co se stalo, absolutně předčilo všechna má očekávání,“ popisoval.
To přitom ještě netušil, jak neporazitelný bude v sezoně následující.
Odjel zatím šest závodů, ve kterých nenašel přemožitele. Z osmnácti individuálních startů ve Světovém poháru má třináct stupňů vítězů, devět vítězství.
Skoro až nadpozemská bilance pro stále teprve jedenadvacetiletého Nora, který pokud zrovna nezávodí, bydlí doma u rodičů s mladším bratrem a sestrou.
Ve volném čase natáčí videa na Youtube, kde fanouškům nabízí úžasný vhled do soukromí momentálně nejlepšího lyžaře světa. „Proč to dělám? Chci k lyžování přitáhnout mladé lidi a chci jim přiblížit můj klasický den,“ vysvětluje.
Kde se letos jeho vítězná bilance zastaví, se v tuto chvíli velmi těžko odhaduje.
„Může klidně vyhrát i Tour de Ski. Závěrečné stoupání na Alpe Cermis je sice náročné, ale on má kapacitu na to, aby ho zvládl,“ myslí si dědeček Käre Hösflotr, který Klaeba i nyní spolu s národním koučem Arildem Monsonem trénuje.
Ještě větším cílem pro usměvavého mladíka jsou však olympijské hry v jihokorejském Pchjongčchangu.
Hry, o kterých v mládí tak snil a o kterých před sezonou prohlašoval: „Snad se na ně nominuju. Největší šanci mám ve sprintu, ale rád bych o místo zabojoval i v dalších distancích, protože Nor, který se nominuje na olympiádu, na ní pojede o medaile.“
A on o nominaci nemusí mít strach.
