Vzletné motto v jeho případě není jen otřepanou frází, ale funkčním přístupem.
Stačí se podívat na výsledky a je evidentní, že Clarey navzdory neúprosně se zvyšujícímu počtu svíček na narozeninovém dortu válí jako nikdy dřív.
Před rokem na světovém šampionátu v Aare šokoval stříbrem v super-G, ve skvělých výkonech pokračoval i v uplynulém ročníku Světového poháru, kde v celkovém hodnocení obhájil loňské 19. místo. A v pořadí sjezdu byl dokonce sedmý. Ne náhodou, vždyť na začátku prosince se v Beaver Creeku vytáhl druhým místem, v únoru v Ga-Pa skončil třetí.
„Nikdy se nevzdávám. Vše přijde, když do toho dáte dobrou práci a dobrý přístup. To platí jak ve sportu, tak v životě,“ uvažuje 39letý Francouz v rozhovoru pro FIS.
Yeeessss !!!
Happy birthday @saiochris
Congrats @thomas_dressen @akilde and most of all @peterfill for an incredible carrer
Thank you @sebastien_auer for the
#3 #benjaminbutton #KUforever #attacking #equipedefrancedouane
A co nějaké slabiny, monsieur?
„Asi jsem už příliš starý,“ rozesměje se po chvilce přemýšlení. „Potřebuji lepší technické dovednosti, abych byl v určitých pasážích rychlejší,“ dodává vážnějším tónem. „A možná jsem moc stydlivý a také příliš vlídný k lidem, což v tomhle světě není dobrá věc.“
Přitom až do mistrovství v Aare byl Clarey známý ve sportovním světě především jako lyžař, kterému se ve sjezdu podařilo dosáhnout nejvyšší rychlosti. Když v lednu 2013 ve Wengenu svištěl po svahu, naměřil mu radar rychlost 161,9 km/h.
O sedm let později mu jeho dovednosti pomáhají i na stupně vítězů.
Uzel nervozity v břiše
„Zažívám velmi dobrou sezonu, ale stále bývám nervózní,“ vyprávěl Clarey na začátku února po třetím místě v Garmisch-Partenkirchenu. „Stres tu pořád je, protože jezdím nejnebezpečnější disciplínu - sjezd. Daří se mi jej překonat, ale vyžaduje to stále víc a víc úsilí. Uzel v mém břiše ráno o závodním dnu je pořádně velký.“
Ovšem jeho rozvazování nevidí jako přítěž, spíš naopak. „Je to má hnací síla. Stres potřebuji k tomu, abych překonal sám sebe a předvedl dobré výsledky.“
Až pozoruhodně dobré na chlapíka na prahu čtyřicítky.
„Hlavní motivací je pro mě vášeň. Ne sláva, peníze, dokonce ani vítězství. Zkrátka miluji to, co dělám. Miluji být se svými týmovými kolegy, stále miluji trénovat, miluji lyžování téměř každý den,“ nezastírá.
Svou náklonnost k prohánění se po zasněženém svahu specifikuje slovy: „Lyžování je sport, kde je všechno pokaždé jiné. Každý den je nový, nikdy nás nečekají ty stejné podmínky a okolnosti.“
Vzhledem ke svému věku ale francouzský reprezentant přirozeně čelí otázkám na odebrání se do sportovního důchodu. Jenže proč? Chuť závodit neubývá, výsledky jsou lepší než kdy dřív a tělo stále drží.
„O konci kariéry přemýšlím pravidelně, ale nikdy jsem nebyl silnější než teď v devětatřiceti. Je to neuvěřitelné. V takové situaci by bylo hloupé skončit,“ uvědomuje si.
Takže v příští sezoně Clarey místo rozlučky spíše zaútočí na dosud nesplněný cíl - vítězství v závodě Světového poháru.
