Tradiční závod pojede teprve potřetí a docela si věří. Má proč: vloni tu vybojoval čtvrté místo, těsně za nejlepším z Čechů Stanislavem Řezáčem.
Máte rád dlouhé tratě?
Dá se říct, že mi vyhovují. Padesátka je ale zatím moje maximum, které jsem schopen solidně zvládnout. Nikdy jsem nic delšího nejel. Laufy jsou ale přece jen trochu jednodušší než dlouhé závody ve Světovém poháru.
V čem?
Není to v takovémprofilu jako normální závod. Ve Světovém poháru jsou opravdu obrovské kopce. Jede se na stejné trati jako třeba patnáctka. I přesto ale Jizerka patří k těm nejtěžším laufům v seriálu v dálkovém běhu. Pro mě je to takový ideál.
Takže pohoda a žádná dřina?
Tak to rozhodně ne, vloni jsem si to pořádně protrpěl. Posledních patnáct kilometrů jsem měl krizi. Tam už se jede úplná rovina, což mi moc nesedělo. Nejsem tak silový typ jako třeba Standa Řezáč nebo další specialisti a jet soupaží je pro mě nejnáročnější. Naopak kopce mi vyhovují, tam mám největší šanci něco udělat s vývojem závodu.
Vloni jste dojel čtvrtý. Nač si věříte teď?
Chtěl bych to vylepšit. To znamená postavit se na stupně vítězů.
Se Stanislavem Řezáčem tvoříte reprezentační tým v dálkových bězích. Hecujete se vzájemně?
Na Jizerské padesátce je mi jedno, jestli porazím Řezáče nebo Veerpala. Důležité je, jestli na té bedně budu stát, nebo nebudu.
Trénujete spolu?
Myslíte se Standou Řezáčem? S tím se trénovat nedá. To by nefungovalo. (smích)
Jak to?
Je to vlk samotář. Je zvyklý na to svoje, podle toho si jede a nenechá si do ničeho mluvit. Má takový systém přípravy, který asi vyhovuje jen jemu. Tomu se nedá přizpůsobit. Je to starý vyběhaný pardál a jde už trochu mírnější cestou, kdežto já zatím volím trochu tvrdší.
V čem má Řezáč proti vám výhodu?
Právě v těch soupažích, o kterých jsem mluvil. Ztrácí proti mně v kopcích, ale těch na Jizerce moc není. Akorát na začátku, tam se vytvoří skupinky. A pak je ještě jeden v polovině trati ze Smědavy. Tam už sil tolik není a dá se rozhodnout závod.
Vaším snem je účast na olympiádě ve Vancouveru. Jak je reálná?
Zatím jsme se Standou jeli jeden Světový pohár a tam on nedokončil a já jel blbě. Ale dveře nejsou zavřené. Teď jde o Jizerskou padesátku. Když se bude dařit, tak dostaneme šanci jet na Světový pohár do Estonska. A možná o účasti na olympiádě rozhodne už Jizerka. Reprezentační tým zatím nepředvádí žádnou slávu. Místo má jisté Bauer, Koukal, Magál a asi Kožíšek. Ale do Vancouveru má jet šest nebo sedm lidí, takže šance je.
Kdo je největší favorit Jizerské 50?
Těžko říct. Pokud pojede Veerpalu, bude určitě jedním z největších adeptů. Doufám, že k favoritům se zařadím i já se Standou.
O víkendu má mrznout a sněžit. Jste rád?
Pro mě by to asi bylo dobře. Čím horší podmínky, tím líp pro mě. Ale u dálkových běhů jsou strašně důležité lyže a s nimi se teď potýkám. Nemůžu najít žádné na tenhle sníh. Ale snad je nakonec najdu a pořádně připravím.
