Dušane, co vám proběhlo hlavou, když jste projel cílem na nepostupové pozici?
Závod jsem neměl rozjetý špatně. Co mi hlásili na trati, tak jsem byl ještě v posledním kopci kolem desátého místa. Proto jsem byl hrozně nepříjemně překvapenej, když mi v cíli hlásili pětatřicáté místo.
Byl to hodně náročný závod?
Ani ne. Bolelo to až v závěru. V cílové rovince už jsem byl takový kyselejší.
Mohou za váš nezdar předchozí zdravotní patálie?
Možná jo. Při tréninku jsem cítil, že se dostávám brzo do laktátu. Jinak si myslím, že podmínky závodu byly dobrý, takže jsem se v závodě do laktátu tak rychle nedostal. Ale přece jenom v tom konci mi trochu chybělo a už jsem byl takovej kyselejší.
Je zklamání o to větší, že tento závod byl pro vás vrcholem mistrovství?
Zklamání to samozřejmě je, ale takový je život. Není prostě každý den posvícení. Byl to můj jediný závod tady, moc jsem si přál tady uspět. S tím, že nepostoupím jsem vůbec nepočítal, ale teď už se s tím nedá nic dělat.
Jak budete na toto zklamání zapomínat?
Normálně se budu dál připravovat. Bude pokračovat Světový pohár a věřím, že se mi podaří uspět třeba hned v Lahti, kde jsem byl už dvakrát šestý. Tak snad si tam spravím chuť.
