„Když se Jan Zabystřan před lety objevil na jedné z mých přednášek, jako velká fanynka alpského lyžování jsem nevěřila svým očím a dala se s ním do řeči,“ pamatuje na první setkání s českým závodníkem vědkyně z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU Tereza Jurczyková.
S úsměvem vzpomíná i sportovec. „Věděl jsem, že se jádro lyží skládá ze dřeva. Nikdy mě ale nenapadlo se o výrobu více zajímat a už vůbec, že bych jejím výzkumem mohl studium propojit se svou zálibou,“ vysvětluje.
Později tápal, co si zvolit jako téma bakalářské práce. „Paní Jurczyková přišla s nápadem, že bychom se spolu mohli pokusit o vývoj nového materiálu pro jádra mých závodních lyží. Slovo dalo slovo a začali jsme na tom pracovat,“ líčí závodník.
Budíček ve čtyři, vibrace a zvědaví Švýcaři. Zabystřan testuje lyže, které sám vyvíjel |
Ačkoli už předtím pracovala na podobných projektech (například skateboardové desce), větší zkušenost s výrobou lyží neměla ani sama vědkyně. „Nadšení nám ale nechybělo,“ popisuje odhodlání, se kterým se do výzkumu pustila, přestože tehdy byla na mateřské.
Zabystřan v té době přešel od závodních lyží Atomic k české firmě Kästle. S tou se podařilo domluvit úzkou spolupráci na celém vývoji.
„Jádro, skluznice, hrany, bočnice, vázání... Lyže se skládá ze spousty součástí a i malé rozdíly někdy rozhodují. Zkoumáním jádra se v poslední době nikdo moc nezabýval, takže už možná bylo na čase,“ vysvětluje závodník.
Magie při hře o tisíciny. Byli jsme na místě, kde vyrábějí lyže pro Ledeckou |
„Šli jsme na exkurzi do továrny v Novém Městě na Moravě, kde nám představili celý výrobní proces. Domluvili se s námi, jakým směrem by se měl výzkum ubírat, aby byl užitečný. Vysvětlili, že o jednu z využívaných dřevin by v budoucnu mohla být nouze a hodilo by se vymyslet náhradu,“ vzpomíná lyžař.
Podle Jurczykové se podobné firmy nezřídka řídí svými „zajetými“ postupy a na vylepšování nemají kapacitu. „Nezbývá čas na nákladný vývoj a zdokonalování něčeho, co do teď fungovalo. Na ČZU máme špičkové vědecké vybavení a samozřejmě velmi dobře rozumíme dřevu,“ objasňuje, proč zahájení spolupráce dávalo smysl.
„Společnost nám slíbila, že pokud samotná jádra obstojí v laboratorních zkouškách, vyrobí nám z nich celé prototypy lyží, které budeme moci otestovat na sjezdovce. Pokud uspějí i tam, vyrobí se plně profesionální modely,“ popisuje výzkumnice.
Lidé nad námi kroutili hlavou, vzpomíná vědkyně
Výzkum nicméně započal s minimálním financováním. „Na univerzitě to tehdy nikoho moc nezajímalo a většina lidí nad námi kroutila hlavou. S Janem Zabystřanem jsme si část materiálu museli kupovat za vlastní peníze nebo shánět přes známé,“ zamýšlí se Jurczyková.
Závodník se zpětně tolik nediví. „Nejprve jsme v tom byli trochu ztracení. Krok za krokem se ale vše zlepšovalo – i díky rozsáhlému studiu odborné literatury a spolupráci s dalšími odborníky,“ tvrdí.
Rekordní, ale nespokojený. Zabystřan se zabydlel ve špičce, už ho loví fanoušci |
Časem se jim podařilo vytipovat dřeviny, které by současný materiál nejen dokázaly v nouzi nahradit, ale dokonce by mohly být pro závodění ještě o něco lepší. A to v různých parametrech – pružnosti, pevnosti i vibračních vlastnostech.
Kvůli náročnosti výzkumu na něm v rámci diplomových nebo bakalářských prací začali spolupracovat i další studenti. Jádra se lepila až ze 40 vrstev a často byla zapotřebí zdlouhavá skupinová práce.
Jan Zabystřan a studenti ČZU pracují na výrobě dřevěného jádra lyží. (26. října 2023)
„Na začátku nám do jednoho vzorku vletěla moucha a klukům se jí nepodařilo z lepidla vylovit. Při testech ho pak nazývali jako vzorek s mouchou,“ vzpomíná Jurczyková s úsměvem na to, že celý proces provázely i vtipné momenty.
Složitá byla ovšem časová organizace. Vědkyně měla tabulku s časy Zabystřanových tréninků a práci v dílně koordinovala podle nich. „Když měl dvouhodinovou pauzu na oběd, dorazil na silničním skútru s bagetou v puse, rychle se dal do práce, a pak zase odjel,“ směje se.
Začala svítat naděje
První známky, že se výzkum ubírá dobrým směrem, pak přišly jen dva dny před Vánoci roku 2023. „Do noci jsem na stroji testoval vzorky a najednou začaly vycházet velmi slušně,“ vzpomíná závodník na moment, kdy poprvé uvěřil, že se na lyžích z ČZU opravdu projede.
Cesta k výrobě celého jádra ale ještě byla plná překážek. „Někdy se rozbil lisovací stroj, jindy se jádra roztáhla vlivem vlhkosti. Ale vše se podařilo vyřešit a nakonec jsme je dodali v super kvalitě,“ míní Zabystřan.
Na základě dobrých laboratorních výsledků mohli konečně zažádat o peněžní podporu univerzity, která jim výrazně pomohla. Jak popisuje Jurczyková, sama z ní ale má jen minimální zisk.
S prvním testování prototypů pomohl Zabystřanovi i jeho reprezentační kolega Jan Koula. (7. května 2025)
„Výzkum dělám z velké části ve svém volném čase. Baví mě to a myslím, že v tom všichni vidíme smysl. Zároveň získávám nové kontakty v různých oborech, to se vždy hodí,“ konstatuje.
Při sjezdu Zabystřan prototypy otestoval poprvé na začátku letošního května. Na ledovci v rakouském Kaunertalu se s nimi proháněl obřím slalomem a ukázalo se, že jádro z ČZU bude dost možná opravdu lepší, než současně využívaný materiál.
„Ještě bude potřeba prvotní výsledky podrobit dalšímu rozboru, ale pokud se prokážou, můžou se z jader vyrobit plně profesionální lyže. Ty by se opět testovaly, závodit bych na nich mohl za rok nebo za dva,“ vysvětluje sportovec.
Na strach není místo. Zabystřan se chystá s Němci. A všechny je poráží |
„I kdyby to nakonec nedopadlo, rád jsem se podílel. O výrobě lyží teď vím asi více než všichni ostatní závodníci. Možná se něčemu podobnému budu věnovat i po konci kariéry. Lyžuji už asi 20 let a oproti pracovníkům ve firmách mám zase asi větší praktickou zkušenost,“ usmívá se Zabystřan.
Možnost neúspěchu si připouští i vědkyně. „Nejhůře jsme našli nové materiály, které půjdou využít k výrobě nižších řad nebo těch pro juniory. Máme i adepta, který by mohl být vhodný pro výrobu freerideových lyží,“ popisuje.
„Zároveň mám vymyšlený jeden hi-tech materiál, který by se dal využít, pokud bych jednou třeba pracovala na druhé generaci. Věřím, že by o něj byl velký zájem i mezi běžnými zákazníky. Zatím chci ale hlavně dotáhnout model, na kterém jsem začala pracovat s Janem Zabystřanem. Věřím, že se to povede,“ doplňuje s tím, že se zájmem o spolupráci se jí už začínají ozývat i další firmy z řad výrobců sportovního vybavení.
„Už to, že můžeme naše jádra testovat na svahu, je každopádně splněný sen. Měla jsem dědu kutila, za kterým jsem často přicházela s tím, aby mi něco vyrobil a on mě nikdy neodmítl. Dnes je mi vzorem. Nikdy si nepřipouštím, že by něco nešlo,“ uzavírá Jurczyková.
