Jak Raška odolal Norovi Morkovi

Praha - Dnes je tomu přesně 35 let. Kalendář ukazoval 6. ledna 1971, když český skokan na lyžích poprvé a zatím naposledy vyhrál věhlasné Turné čtyř můstků. Byla to tehdy jiná, normalizační doba. I v Mladé frontě, deníku ÚV SSM. Po závodě v Ga-Pa patřilo Jiřímu Raškovi druhé místo.

Přesto zpravodajství ze skoků začínalo slovy: "Největší událostí letošního turné je odvolání účasti týmu SSSR. Celá sovětská výprava byla po příjezdu k prvnímu můstku v Oberstdorfu stižena žaludeční otravou.

Protože ani v Ga-Pa nenastalo u závodníků zlepšení a byli malátní, rozhodlo vedení po telefonickém spojení s Moskvou, aby se výprava vrátila do vlasti."

Teprve pak následovaly informace o Raškovi. Úvodní dva závody turné vyhrál Ingolf Mork – čtyřiadvacetiletý norský vysokoškolák vedl o 11 bodů. "To se dá dohonit," vyhlásil však Jáchym Bulín, trenér Čechoslováků.

Po třetím klání v Innsbrucku vévodil sportovní stránce Mladé fronty titulek: "Hattrick hokejových juniorů SSSR." Až pod ním se krčil článek o triumfu Čechoslováků na bergiselském můstku: 1. Hubač, 2. Raška, 3. Höhnl. "Připadá mi to, jako kdyby se tu konalo mistrovství ČSSR," říkal rozhodčí Miloslav Bělonožník.

Ale především: Mork při nejdelším skoku dne 98 metrů upadl. Raška rázem vévodil turné o 9,4 bodu. A bylo tu finále v Bischofshofenu.

Parašutista měl seskočit na dojezd můstku se zlatým glóbem pro vítěze. "Jenže se netrefil, přistál v lese a zlomil si nohu," líčil Raška.

Bulín do něj pumpoval sebevědomí: "Musíme šlapat právě tak jako v Innsbrucku. Máme stejnou devízu jako Mork – buď, anebo."

První kolo: Raška 101,5 metru, vede těsně před Morkem. Ve druhém kole jej sice Nor o 2,3 bodu poráží, celkové prvenství však frenštátskému skokanovi vzít nedokáže.

"Však bylo na čase, aby Jirka Turné vyhrál. Už třikrát měl vítězství na dosah," povídal Bulín. Koho by tehdy napadlo, že Jakub Janda, Raškův možný nástupce, se narodí až za sedm let?

Oslava byla krátká, o půlnoci nám jel vlak, vypráví vítěz z roku 1971

Za měsíc oslaví 65. narozeniny. Od loňského května už Jiří Raška není ve Frenštátu trenérem mládeže. O to víc však funkcionaří, organizuje. "Volný čas? Ten nemám. Buď se motám kolem skoků, nebo kolem své chalupy," říká šampion z roku 1971.

Turné před 35 lety a nyní. Je to markantní rozdíl, že?
Jen ty čtyři můstky, které musíte zvládnout za devět dnů, zůstaly. A velký nápor na psychiku. Ale jinak je to dnes komerční záležitost.

Letošní šampion získá automobil Nissan, vítěz každého závodu bere půl milionu korun. Co jste tehdy vyhrál vy?
Zlatý glóbus pro celkového vítěze turné, prý v hodnotě 35 tisíc šilinků (asi 80 tisíc korun). A malou černobílou televizi. Ostatní dostali jen tranzistorová rádia a holicí strojky.

Závidíte dnešním skokanům?
Vůbec. Přeju jim ty velké peníze. Vývoj se nedá zastavit.

Stejně jako Jakub Janda jste před závěrečným závodem v Bischofshofenu vedl. Cvičily s vámi nervy?
Já byl v pohodě! Pravda, nechutnalo mi jíst, jenže to mi před závodem nechutnalo nikdy. A hlavně: můstek v Bischofshofenu jsem miloval nejvíc ze všech, třikrát jsem na něm vyhrál. Byl jsem zdravě nadrážděný do závodu.

Janda má náskok dva body, vy jste měl k dobru devět. Taktizoval jste?
To nešlo. Devět bodů byl slušný náskok, ale skoky jsou vrtkavé. Musel jsem jít naplno.

Jaká pak byla oslava?
Rychlá. Už v 0.55 jsme odjížděli vlakem do Vídně. Náš sedmičlenný tým vezl z turné 49 pohárů. Když jsme se ve Vídni museli přesunout z jednoho nádraží na druhé, měli s tím taxikáři značné problémy.

Od té doby čekáte 35 let na svého nástupce.
Až příliš dlouho. Něco takového by mě tehdy nenapadlo. Vždyť jsme byli skokanská velmoc a měli tolik talentů! Ale jak říkám, skokanský život je záludný.

Co byste dnes Jandovi poradil?
Nenech se znervóznit a skákej si to svoje. Pro radost. Na Ahonena máš, vyhraješ. Ten Fin už není to, co v minulé sezoně.