Naposledy jste sportovala před deseti dny, kdy jste v Holmenkollenu běžela třicet kilometrů?
Od té doby žiju život nesportovce. Absolvovala jsem focení v ateliéru, večeři se sponzory, taky jsem si konečně vyprala. Měla jsem doma pohozené tři tašky plné špinavého prádla. A konečně jsem viděla neteř Zuzanku, která se bráchovi narodila, když jsem byla na olympiádě.
Co od vás malá dostala za dárek?
Zatím nic, maskoty z olympiády jsem přivezla jen staršímu synovci Ondrovi, malou slečnu budu rozmazlovat později. Mám ráda, když dítě na dárek nějak reaguje, ale Zuzanka jen na všechny kolem valila oči. Nemusí se ale bát, určitě to bude můj miláček, když se narodila 15. února přesně jako já.
Takže po sezoně na cestách jste se zabydlovala zpátky?
Trochu krášlím pražský byt.
Nakupujete?
V neděli jsem sháněla barový stolek, ale místo toho koupila akorát skleničky. Byt je připravený, jen mu chybí pár doplňků. Tady nějaký obrázek na stěnu, sem by se hodila pěkná kytka. Prostě trochu to tady dolepšit. Musím se ještě naučit, co všechno umí mikrovlnná trouba.
Copak jste ji ještě nevyzkoušela?
Nebyl čas, od září mám sice byt, ale po pár dnech jsem vyrážela na soustředění za polární kruh a pořádný návrat do Prahy nastal vlastně až teď. Přístroje jsou takové nezajeté.
Co dělá lyžařka Kateřina Neumannová po olympijské sezoně?
"Ponocuju."
Prý jste zvládla i nějaké večírky?
Poslední týden byly tři, myslím, a vždycky se končilo dlouho po půlnoci.
Máte co slavit: bronzovou olympijskou medaili, druhé místo ve Světovém poháru.
Slavím, ale neupíjím se. Ponocuju. Po sobotní oslavě na Zadově u kamarádů jsem byla vyřízená, ne z alkoholu, ale z toho, že chodím pozdě spát. I když usnu třeba ve tři, stejně se vzbudím před osmou, jak jsem zvyklá.
Jak dlouho ještě budete slavit?
V tomhle tempu tak týden a budu vyřízená. To se nedá přežít. Mám velký spánkový deficit, brzy odpadnu.
Lyže máte v garáži, jak jste slíbila?
Jo, ještě jo. Jak jsem je přivezla z Norska, tak jsou pořád. Má si pro ně přijet trenér Standa Frühauf, vzít je s sebou na Zadov a uložit je do své lyžárny. Tam budou přes léto. Ještě nikdy jste neměla tak povedenou sezonu, přesto vám vrchol vždycky unikl. První místo ve Světovém poháru i zlato z olympiády. Při správné konstelaci se svěťák i olympiáda daly vyhrát, a přesto jsem spokojená. Strašit mě budou tři závody, které se nepokazily mojí vinou. Dva jsme promazali ve svěťáku...
A olympiáda?
To samé. Nebýt nadopovaných Rusek a jedné špatné mázy, mohla jsem mít víc než jeden bronz, i když zaplaťpánbůh za něj.
Nebýt špatné mázy?
Vždyť jste po sprintu, kde jste se měla prát o zlato, a vypadla už ve čtvrtfinále, o špatném namazání nemluvila. Já vím, byla to bezprostřední reakce, člověk v tom naštvání vypustí něco, o čem pak přemýšlí a zjistí, že to nebyla pravda.
Na olympiádě jste řekla, že za to mohou lyže.
Ale chyba byla v mazání. V náročných podmínkách se změnilo počasí a ze sněhu se stala břečka. To se musí testovat několik párů lyží, jenže se projevily české mezery, máme málo servismanů. A mě pak při sprintu předjely holky, které porážím. Nemohla jsem to ovlivnit, na těch lyžích se postoupit nedalo.
Změní se něco pro příští sezonu?
Po stránce servismanů? Snad jo. Požádám o to, aby nějaký servisman od mojí firmy Madshus odjel už v létě do Norska testovat lyže na vodu, čili na mokrý sníh. Já ty lyže dostanu až někdy v listopadu, ale protože už je zima, mokrý sníh nikde nenajdete, tak se nedá vytestovat vůbec nic. Jsme zatím pozadu.
Už jednou - před pěti lety - jste v celkovém hodnocení byla mezi nejlepší trojicí, jak se to liší od letoška?
Tehdy jsem o třetí místo musela bojovat, teď to bylo dávno jasné, protože se sezona mimořádně povedla. Asi to pořádně docením až v budoucnu, jak vysoko jsem dosáhla. Je to dlouhodobý výsledek, ukazuje, jaká byla forma celý rok, přitom v přípravě jsme si s trenérem řekli, že půjdeme hlavně po olympiádě.
Mimochodem olympiáda: pořád se mluví o tom, že by Ruskám Danilovové s Lazutinovou mohli odebrat medaile...
Tomu už nikdo nevěří, i když hlavně Skandinávie ještě bojuje. Dokonce to Norové poslali arbitrážnímu soudu do Švýcarska. Ale mně zbývá už jen morální uznání.
Jak to myslíte?
Třeba firma Swix, která dělá hůlky, vypsala olympijské prémie. A mě ocenila dvakrát za stříbro. To jsou medaile, které bych měla, kdyby obě Rusky po právu diskvalifikovali. Je to malinký efekt, pár tisíc korun, ale aspoň něco. Z olympiády mi zbývá bronz a rozporuplné pocity.
Měla jste na víc?
Určitě. Byla jsem připravená na maximum, medailí mělo být víc než jedna. Gundersenův závod na pět plus pět kilometrů jsem prohrála o pár čísel, z toho zůstává zklamání.
Olympiádu v Turíně 2006 jste už zavrhla, ale budete mít sílu a chuť ještě jednou se ponořit do přípravy na další sezonu?
Vcelku jo. Těším se. Mám za sebou dobrý rok a Standovi Frühaufovi jsem řekla, že chci ještě jednou makat na maximum, naplno. Rámcově jsme se domluvili, jak bude vypadat příprava.
Jak tedy?
Podobně jako ta minulá, pokračujeme ve vysokohorské přípravě, což mi v posledních dvou letech pomohlo. Nechtěla jsem už používat alpský stan, který simuluje vyšší nadmořskou výšku. Omezuje mě, nemůžu vypadnout pryč ani na dvě noci a spát bez stanu, to by přípravu narušilo. Ale i to překousnu.
Kde berete motivaci znovu podstupovat tu dřinu?
Nemusím už sobě ani okolí nic dokazovat, jsem nahoře, příští sezonu si musím užít. Nebudu pod tlakem, který jsem cítila před rokem, kdy se mi kvůli nemoci nepovedlo mistrovství světa v Lahti. Tehdy jsem si říkala: Ještě jednou takhle vyhořet, tak to bude hodně špatné.
Příští rok je mistrovství světa ve Val di Fiemme. Tam ve třiceti letech ukončíte kariéru?
Já nevím, nechci něco říct a pak to brát zpátky. Nevím, co se stane. Zatím pokračuju.
