Neumannová byla ve Falunu druhá, ale v tu chvíli umístění nebylo vůbec důležité.
Prohánět světovou špičku dokázala 16 let. Byla to rozmanitá doba. Od prvního vítězství v závodu SP v Ramsau v prosinci 1992, přes protrápený závod na horských kolech na OH v Atlantě k olympijským medailím z Nagana a Salt Lake City, které se vinou dopingových skandálů soupeřek měnily.
Od porodu dcery Lucie a senzačního návratu vítězstvím v závodu SP v Ramsau v prosinci 2003 až k dvěma zlatým medailím na mistrovství světa a k titulu olympijské vítězky z Turína. Cenných kovů z vrcholných soutěží Neumannová nakonec posbírala jedenáct.
Vzpomíná na bahno ze sprch
Když v únoru roku 1991 startovala na mistrovství světa ve Val di Fiemme na své první velké akci, bylo jí teprve sedmnáct let. Plnoletou se stala až tři dny po patnáctém místě v závodu na 5 km klasicky. V hlavě jí ale utkvěl až teprve první závod Světového poháru o rok později v ruském Kavgolovu.
"Pamatuju si, jak na mě začalo ze sprchy téct bahno," usmívala se i tomu, jak jejím tehdejším kolegům z týmu při závodu diváci kradli čepice z hlavy. "Byla to docela sranda," vzpomínala Neumannová ve Falunu.
Moc dobře si vzpomíná i na své první velké vítězství. Psal se prosinec 1992 a k úvodnímu závodu Světového poháru v sezoně v rakouském Ramsau tehdy ze šumavského Zadova fanoušci vypravili dva plné autobusy. "A já tam naprosto nečekaně vyhrála. Byl to moc krásný závod," prohlásila.
Nejtěžsí byla olympiáda
Během kariéry zažila mnoho dojemných okamžiků, ale jeden jí v hlavě utkvěl nejvíc. "Samozřejmě třicítka v Turíně," připomněla své vítězství v posledním olympijském závodu kariéry.
A jaké bylo její nejpřekvapivější vítězství? "To po narození Lucky," připomněla bez rozmyšlení prosincový závod roku 2003 v Ramsau. Životní formu prý měla loni na OH v Turíně. "Měla jsem tam vyhrát i ten skiatlon," pokyvovala hlavou při vzpomínce na porážku od Kristiny Šmigunové z
Estonska.
I nejtěžší boj kariéry prý zažila na olympiádě v Itálii. "Desítka," připomněla protrápený závod klasickou technikou, kde byla i přes velké problémy s mazáním lyží pátá. V Turíně si ale úplně "nejpromazanější" závod neprožila. "To byl sprint v Salt Lake City," zavzpomínala na závod volnou technikou, kde prohrála ve čtvrtfinále i s neznámou japonskou běžkyní Madokou Natumiovou.
Rychle si vzpomněla i na nejpodivnější klání kariéry. "Thunder Bay," vypálila hned. Na mistrovství světa 1995 si totiž běžci čistili lyže od nečistot během závodu na rohožkách. "To byla parodie na lyžování," usmívala se ve Falunu při této vzpomínce.
Lyže je jí líto přibít
Její švédský servisman Ulf Olsson pro Neumannovou připravoval během posledních tři sezon desítky, možná stovky lyží. "Doma jich teď má asi padesát," upozornila lyžařka. Ve Falunu má k dispozici auto a většinu si odveze do Prahy. Nenechá si je, prostřednictvím manažera firmy Madshus Jana Weisshäutla je věnuje mladým lyžařům v České republice.
Sama si jich nechá kolem dvaceti. "Ty nejlepší. Vždycky je můžu někomu dát. A v Madshusu mi slíbili, že když bude nový model, že mi je dají," povídala.
Nejlepší lyže si však nechá na památku, některé věnuje do muzea norské firmy jeho marketingovému šéfovi Larsi Hantstadovi. "A některé si dám jako dekoraci do baráku," plánovala si lyže vystavit do svého penzionu na Zadově. "Ale je pravda, že mi je skoro líto ty letošní bruslařské lyže někam přibít na stěnu. Protože to jsou tak dobré lyže, že by na nich nějaký dobrý závodník mohl ještě jezdit," přemítala.
Až se na ně na Šumavě po několika letech bude dívat, zavzpomíná si. Bude mít na co.
