Považujete tento světový titul za největší úspěch své kariéry?
Po mě je pořád nejvíce, co se týče triatlonu, třetí místo z MS Xterra na Havaji, ale samozřejmě si tohoto i evropského titulu velice vážím.
Čekala jste takhle úspěšnou zimní sezonu?
To vůbec ne. Protože, přiznám se, jsem závodění v zimě už neplánovala.
Jak byste mistrovský závod zhodnotila?
Byl velmi těžký, běh se mi moc nelíbil, byl celý po rovině po letecké dráze. Ale podařilo se mi získat lehký náskok. Ten ale Norka Lovsetová zlikvidovala během prvního okruhu na kole a dále ujížděla. Její náskok se pak vyšplhal až skoro na dvě minuty. S Finkou Oravamäkiovou jsme jely kolo v podstatě stejně rychle, ale pro mě to bylo opravdu velmi těžké. Často jsem padala a raději s ním běhala. Byly vyježděné koleje a trať byla v podstatě celá rozježděná. Na lyžích jsme pak s Finkou spolupracovaly a kilometr před cílem se nám podařilo Norku sjet. Říkala jsem si, že nechci nechat všechno na cílovou rovinku a zkusila jsem nastoupit. Podařilo se mi poodjet a náskok jsem si udržela až do cíle.
Věřila jste před běžkami, že dokážete to manko smazat?
Popravdě jsem si myslela, že už není možné náskok zlikvidovat, ale při průjezdu do dalšího okruhu jsem měla informaci, že ztráta je 40 vteřin a to už jsem si říkala, že to není tak nereálné.
Říkala jste, že kolo bylo extrémně těžké, jak byste ale hodnotila celkově podmínky ve Finsku? Líbil se vám závod?
V podstatě se mi tu nelíbila ani jedna disciplína. Běh byl po rovině a polovina z toho po asfaltu, kolo bylo pro mě hrozně těžké. Mám ráda tvrdý podklad, kdy se dá šlapat a nemusí se moc dávat pozor, kam mi to kolo vlastně ujíždí a lyže byly natažené téměř po rovině.
Co plánujete nyní?
Přesun domů a odpočinek, Těším se na dcerku a na manžela, že chvilku taky pobudeme společně.