„Běželo se distančně, tedy každý sám. A když začalo vycházet slunce, úplně rudé, a ozářilo krásnou okolní tundru, byla to nádhera,“ líčí Lorenc, který slavný závod zažil už poosmé. Tentokrát však byl úplně jiný než kdykoli dřív.
Třiapadesátiletý muž z Olomouce původně vyrazil koncem ledna do švédské Mory na dvoutýdenní soustředění nabrat tréninkové kilometry na dokonale udržovaných stopách, kterých je v okolí 200 kilometrů. Znovu se sem pak chtěl vrátit o měsíc později a 6. března si zaběhnout závod. Jenže pandemická situace změnila podmínky cestování, Česko začalo přivírat hranice a vyžadovat negativní testy už před nástupem do letadla.
„Najednou jsem neměl, jak se vrátit, protože Švédové na letišti nedělají odběry a na ambasádě mi řekli, že ve státní nemocnici mě nikdo nevezme. Musím prý jen do soukromé, kde test stojí 4 500 a fungují jen ve všední dny. Zrušil jsem tedy let a prodloužil si pobyt o týden s tím, že se to pokusím nějak vyřešit,“ popisuje své trable Lorenc.
Minus devatenáct
Jak už to někdy bývá, problém se vyřešil sám, Česko totiž vzápětí na přechodnou dobu dvou týdnů umožnilo test až po příletu. A štěstí se na Lorence usmálo i podruhé: organizátoři Vasova běhu na rozdíl od jiných masových závodů vyhradili pro výkonnostní běžkaře tři víkendy a vždy v pátek, sobotu a neděli vypouštěli ty přihlášené na trasu.
Když začalo vycházet slunce, úplně rudé, a ozářilo tundru, byla to nádhera.
„Vybral jsem si pátek a byl jsem překvapený, protože nás běželo jen asi tři sta. Dostali jsme čip a museli odstartovat mezi sedmou a devátou ráno, a také dodržet rozestupy a další opatření. Nejtěžší bylo ráno, budíček ve 3.30 jsem nezažil ani na vojně, v pět nás už vezl autobus z Mory na start do Sälenu. Vystoupit z něj do minus devatenácti stupňů stálo hodně přemáhání a ruce mi zmrzly už při obouvání lyží. V tu chvíli jsem si nedovedl představit, že v tom osm hodin poběžím,“ přiznává.
Start lyžařského Vasova běhu ve švédské Moře, momentka z roku 2018
Naštěstí je brzy po startu dvoukilometrové stoupání, které dostatečně rozproudilo krev, a jakmile se slunce opřelo do krajiny, vylezla teplota na příjemných minus deset. „Po dvaceti kilometrech se spadlo do údolí, kde bylo zase minus patnáct a při sjezdu znovu ztuhly ruce, takže trvalo hodinu, než opět rozmrzly. Pak už to šlo, oteplovalo se a byla to nádhera. Celou dobu úplně jasné nebe, a pokud pofukovalo, tak spíš z boku a do zad. Stopy byly nádherné,“ vychutnával si Lorenc.
Sólo na 90 kilometrů
Prožil úplně jiný Vasův běh, než byly všechny předchozí. Zatímco v předchozích letech se na trať vydává vždy 15 900 závodníků, tentokrát soupeřil jen sám se sebou. „Občas jsem někoho dojel nebo mě někdo zdatnější doběhl. Vždycky jsme se pozdravili a popřáli si hodně štěstí. Najednou si člověk vychutnával přírodu i vesničky, na což nikdy dřív nebyl čas, protože se to mlátilo hlava nehlava, jelo se svižně. Teď se mi stalo, že jsem hodinu nikoho nepotkal,“ směje se.
Vasův běh pouze pro elitu. Slavný závod kvůli koronaviru mění formát |
Devadesát kilometrů zní impozantně a to je také důvod, proč je Vasův běh pokaždé dávno dopředu vyprodaný a dostat se na něj je sen mnoha běžců. „Jako kluk jsem si kupoval časopis Stadion a jednou tam byla o Vasaloppetu čtyřstrana s fotkami. Hleděl jsem na to s otevřenou pusou a říkal si, jak bych chtěl mít jednou to štěstí a zažít to. Tehdy mi bylo šestnáct nebo sedmnáct let a dodnes ty stránky vidím před sebou,“ líčí.
Sen si poprvé splnil v roce 2006 a od té doby se s přestávkami stále vrací. Magická síla legendárního maratonu ho poslední roky pokaždé přitáhne na start. „Je potřeba silná hlava. Když vystartujete a po kilometru máte před sebou ceduli s číslem 89, tak to není jednoduché. Na pětačtyřicátém kilometru už toho máte plné zuby a víte, že vás čeká ještě druhá půlka, naštěstí je trochu jednodušší. Největší krizovka je třicet kilometrů před cílem. Na druhou stranu už po letech vím, jak si rozvrhnout síly,“ vysvětluje muž, který v Olomouci provozuje vyhlášenou restauraci U Drápala. A běh je jeho největší koníček.
Závodil v KLDR, Iráku i Libanonu
Lorenc našel báječný recept, jak spojit sport se zážitky. Za závody objel s manželkou i partou přátel celou Evropu, běžel ale i v Kambodži, extrémně silné dojmy měl z maratonu v Severní Koreji. „Předloni jsem běžel také desítku v Iráku, z toho jsem měl respekt. Bylo to šedesát kilometrů od Mosulu, líhniště džihádu. Všude stáli vojáci se samopaly, ale odběhlo se to a mělo to něco do sebe. Závodil jsem i v Libanonu, start byl kousek od bejrútského přístavu, který nedávno vyletěl do vzduchu,“ vzpomíná.
Závodníci na startu Vasova běhu, momentky z roku 2017
Letos se rozhodl využít současných omezení, a když musí mít zavřeno, udělal z neplacené dovolené přípravu na běžkách. Než se postavil v Sälenu na start, měl v tréninkovém deníku 800 kilometrů. A i když běžel 90 kilometrů do Mory sám, v cíli měl čas 8:21:21, svůj třetí nejlepší.
Do oficiálních statistik bezmála stoleté historie tohoto závodu se však letošní tolik odlišný ročník počítat nebude. „Můj cíl je deset účastí, za které se dává velká medaile, takže budu muset přijet ještě třikrát. Vycházelo by mi to na stý ročník a tím bych to mohl zakončit. I když, možná mi to nedá. Vasák je pro mě srdeční záležitost,“ říká s úsměvem Lorenc.
Už v létě se tam chystá znovu zaběhnout si třicítku i s manželkou.
