„Jsme tu druhý den a mám pocit, že už toho děti spoustu zvládly. Nelze jim pořád jen něco vyprávět a radit - to by je za chvíli přestalo bavit. Necháváme je jezdit v partičkách s kamarády, občas jim něco řekneme. Jsou šikovné a je dobře, že začínají v takhle brzkém věku,“ řekla 21letá zlatá olympionička.
V úterý odpoledne už se vracela s ohledem na rodinné povinnosti domů, ačkoli kemp potrvá až do pátku.
Snowboardcrossové kempy měly v minulých letech pauzu. Jsou ty letošní vaše premiéra?
Už jsem se jich účastnila, ale bylo mi tak šestnáct, sedmnáct. Většinou to bylo tak, že jsme měli zároveň soustředění - stejné to tady mají junioři. Jezdila jsem s dětmi, ale vůbec jsem se o ně nestarala, protože jsem se sama měla co učit. To sice platí doteď, ale už jim dokážu i něco sdělit. Ta přestávka byla i kvůli olympiádě. Příprava na ni je docela tvrdá, bere se to vážně. Teď je na kempy zase čas.
V čem děti nejvíc chybují?
Každému činí problémy držet kolena od sebe. I já jsem s tím docela dlouho bojovala a občas se mi stává, že mám zadní koleno dovnitř. Nevím, proč to tak je, ale málokdo je má hezky od sebe. Je to přitom zdravější, a když se vám něco nepovede, tak i bezpečnější. Já si takhle urvala vaz.
Trenéři pořizují z jízd videa. Večer je společně rozebíráte?
Přesně tak, všichni se dívají na všechny, protože se mohou poučit i z chyb druhého. Člověk se na sněhu vnímá jinak, než jak to pak vypadá - znám to z vlastní zkušenosti.
Splatí vám cena, kterou děti hradí za kempy, aspoň malým dílem náklady na závodní sezonu?
Já si za to nic neberu, protože mi to přijde blbý. Zvlášť, když jsem tu na půl dne. Snažím se snowboarding propagovat. V dalších letech to třeba i bude někoho živit. Ale já mám zatím svoji kariéru, vydělávám si svým ježděním. S tímhle se snažím pomáhat. Zaplatí to kluky, co tu jsou a trénujou, nestráví na kempu volný čas jen tak.
Snowboardcross je vaší doménou. Jak jste na tom s U-rampou?
Rampu a freestyle jsem trošku dělala, než jsem přešla na snowboardcross. Na skocích se cítím dobře, protože to potřebuju i do krosu, ale nějaké rotace a triky už extra moc nedělám. Jsem na sebe opatrnější. Kdybych pořád někde „kravila“ a něco se mi stalo, schytala bych to od trenérů. Ale pořád skáčeme; každá dovednost je dobrá, vyježděnost se dá získat vlastně kdekoliv.
Vyznáváte freeride?
Ten má podle mě každý snowboarďák rád, to je nejvíc, co může být. Když napadne prašan, tak samozřejmě do tratě nejdeme a jezdíme někde okolo. Užila jsem si to na silvestra v Rakousku.
V létě se chystáte na Nový Zéland. Na podobné akce vyrážíte s kamarády z Vrchlabí?
V partě jezdím hrozně ráda, ale moji spolužáci a vrstevníci momentálně studují a o prázdninách spíš řeší, jak si opatřit nějaké peníze. Což chápu. Moje výlety jsou většinou dost drahé, nemůžu je tak nikam brát, to by to nešlo. Snažím se s nimi potkat aspoň na nějakém kempování po Evropě. Na Zéland chci jet v srpnu, na celý měsíc. To už je vlastně soustředění i výlet. Je to tam krásné, miluju to tam - už jsem tam byla dvakrát. A předtím se chystám na tři týdny na Srí Lanku, kde budu surfovat.
Dopřejete si na Zélandu i nějaké treky?
Na Jižním ostrově budu tři týdny trénovat a závodit, tam to moc nepůjde. Ale potom bych chtěla cestovat po Severním, který je trochu teplejší - jsou tam vřídla, gejzíry a tak.
