„Mám radost. Myslím si, že jsem snad taky docela dobrá lyžařka a tu medaili jsem si už zasloužila,“ smála se.
Načekala se ale na ni.
Češka se na trať pustila s číslem pět. Do cíle dojela o 21 setin druhá za pozdější vítěznou Američankou Breezy Johnsonovou, načež se před ni o pár chvil později dostala ještě o šest setin Rakušanka Mirjam Puchnerová.
Vytoužený bronz! Fantastická Ledecká ve sjezdu slaví první medaili na MS |
Jestli ovšem na posledním pódiovém stupínku vydrží, se musela obávat až do konce. Vždyť ještě se třicítkou se zaskvěla Emma Aicherová. Po výborném úvodu ale Němka zpomalila. A v týmu Ledecké se mohlo začít slavit!
„Šampaňské vůbec nepiju, přijde mi hrozně hnusné a hořké. Ale na pódiu mi to nedá si srknout,“ smála se devětadvacetiletá Ledecká poté, co po prvních oslavách dorazila do novinářské mixzóny.
Vás spíš jako milovnici sladkého potěšil druhý dárek – čokoláda, že?
Ano. Ta je lepší. Tu zvládnu!
Podělíte se v týmu?
Už si ji ode mě vzal Franz (trenér Gamper). Ale jsme na stejném hotelu, tak mi ji asi přinese a postupně ji spořádáme. Tschunti (servisman Guntram Mathis) ji taky miluje.
Jak si užíváte bronz po všech problémech se zády a virózou, co jste si v poslední době prožila?
To, co máme poslední týdny za sebou, bylo ostré. Musím strašně poděkovat panu profesorovi Kolářovi, že mě vrátil na sjezdovky. A viróza: i teď asi slyšíte, že mi trochu odchází hlas. Včera jsem ještě dostala infuzi paracetamolu a céčka, abychom ji nějak přibrzdili.
Ester Ledecká se svým týmem oslavuje bronz ze sjezdu na MS v Saalbachu.
Jak vám bylo ráno?
Zase mě bolelo v krku, ale moje práce se nedá odložit. Nemůžu si říct: Tak já mistrovství světa pojedu za týden, až se budu cítit líp. Takže jsme udělali, co se dalo. Jsem ráda, že jsem tady mohla vůbec lyžovat a že jsem mohla zajet jízdu, jakou jsem zajela. Hrozně mě bavila. Musím poděkovat i celému týmu, jak za mnou stál v posledních týdnech a vůbec v této sezoně i těch minulých. Jsou opravdu skvělí a díky nim můžu takhle závodit.
Říkala jste si, jestli se vůbec v Saalbachu představíte?
Určitě. Já se v sobotu (před dvěma týdny v Ga-Pa, kdy bolest začala) vůbec nemohla hýbat. V neděli jsme hned odjeli domů a od té doby jsem pracovala s panem profesorem Kolářem, abych se zase vrátila na sjezdovky. Sem jsme přijeli dva dny před mistrovstvím světa. Doteď jsem neměla ani jeden den pauzu, protože jsme se chtěli rozjezdit.
Jak to probíhalo v dějišti šampionátu?
Jeden den jsem zkoušela na obřačkách, jestli to vůbec půjde a jak se budu cítit. Tehdy jsme jeli po modrých sjezdovkách a jen tak jsme to plácali. Další den jsme měli rozehřátí na super-G. Jen pár oblouků. A pak už byl hned sjezdový trénink. Furt to jelo. Volno si dám asi až v neděli.
Jaký váš bronzový sjezd byl?
Zdaleka ne perfektní. Jenom pocitově vím asi o padesáti různých chybách, které bych chtěla opravit. Ale závodní jízdy jsou už takové, trošičku chaotičtější. Nevím, jestli někdo kdy zajel zcela perfektní jízdu. Snad možná včera Odermatt?
OBRAZEM: Když Ledecká řádí na lyžích. Od olympijské senzace až k úspěchu v Tarvisiu |
Čím to?
Protože všechny lyže se připraví rychlejší, vezmeme si jiné kombinézy, které také jedou rychleji. A trať je vyšoupanější do úplného ledu. I dnes byl závod rychlejší o sekundu než při posledním tréninku. I kvůli tomu se snažíte řešit situaci, jak je, a občas se chyby dějí. Jsem ráda, že jsem chyb udělala ještě relativně málo.
Viděla jste jízdu Johnsonové, která hned s jedničkou ukázala, že závod bude právě o sekundu rychlejší?
Jo jo. Nejprve jsem si říkala, že je v některých místech trochu nepřesná. Pak jsem ale slyšela kluky z radia, kteří hlásili: Hele, je o vteřinu rychlejší. Tak mi bylo jasné, že nepřesnost vychází právě z toho, že je všude rychlejší. Takhle to ale v závodech je. Snažila jsem se zajet rychlou jízdu a konkurovat jim.
Ester Ledecká ve skoku během sobotního sjezdu v Saalbachu.
V horní pasáži jste se pohybovala v zelených číslech, chyby přicházely až ve spodních. Mohlo to být i úbytkem sil po nemoci?
Částečně možná jo. Ale nerada se vymlouvám. Snažila jsem se jet stopu, kterou jsme si řekli na prohlídce. Z posledního tréninku jsem věděla, že chci trochu lépe skočit poslední skok, což se mi povedlo. Sice jsem na všech skocích byla dost rozlítaná, ale na posledním jsem aspoň dopadla do správného směru.
Jaké pak bylo čekání, jestli na stupních vydržíte?
Holky, které jsem za sebou už tehdy nechala, jsou obrovské lyžařské hvězdy. A když jsem dojela, tak jich byla na startu ještě spousta dalších. Jsem moc ráda, že jsem je dokázala porazit a byla o fous lepší a bednu nakonec urvala. Neskutečné.
