Dostal dopingovou facku. Teď se běžec na lyžích ale vrátil

Petr Novák. Kdysi nejlepší český junior v běhu na lyžích si před pár lety poradil s dopinkovým nařčením, aby se v Estonsku znovu vrátil mezi reprezentanty. V šestadvaceti letech. "Dostal přes hubu v nejtěžším období přechodu mezi dospělé lyžaře, v době zvyšování tréninkových dávek. Musel by celou sezonu porážet polovinu mančaftu, abychom s ním začali počítat," říkal reprezentační kouč Miroslav Petrásek po očištění Novákova jména v aféře.

Běžec na lyžích Petr Novák se po dopingové kauze vrátil do národního týmu | foto: Martin Stolař, MAFRA

Letos si poprvé už šestadvacetiletého lyžaře do tréninkového týmu přibalil. "Ukazuje se, že udělal dobře," říkal trenér po přípravném kempu na mistrovských tratích ve Vesci.

V kontrolních závodech tam doběhl dvakrát čtvrtý, stejně jako týden předtím na Jizerské padesátce.

Tak udělal Petrásek další krok. Nováka vzal sebou do Otepää. Na Světový pohár. Vyzkoušet, jak je na tom ve srovnání se světem.

novákova aféra

V únoru 2002 byl Novák přistižen se zvýšenou hladinou norandrosteronu v krvi.

Byl vyřazen z národního týmu, přišel o angažmá v Dukle. Jeho otec Jan Novák ztratil pozici kouče juniorské reprezentace.

Mladý závodník se pak kvůli očištění svého jména dovolával u Nejvyššího soudu. Úspěšně.

Jenže ztratil čtyři roky. Svaz lyžařů Nováka omilostnil jen o tři měsíce dřív, než mu skončil trest.

"Ujel mu vlak. Bude pro něj strašně těžké, aby se dostal zpátky," věštil tehdy reprezentační trenér Miroslav Petrásek.

Letos ho vzal znovu k sobě do týmu.

Dostal odpověď. A pádnou. Vejít se do nejlepší čtyřicítky, tomu se říká parádní premiéra. "Co na to říkám? Určitě velký úspěch," odpověděl Petr Novák na první otázku našeho rozhovoru a mírně se při tom zaculil.
Jakoby si řekl, že pochválit sám sebe, to se nesluší.

Ale v tomhle případě? Vždyť jako benjamínek největšího kolotoče ve světě běžeckého lyžování vybíhal s jedenáctkou na prsou ještě v době, kdy favorité málem snídali.

"Neměl jsem moc velký přehled o tom, jak jedu," přiznává. Tak si tempo určil sám. "V Otepää je extrémně těžká trať. Jsou tu prudké a celkem dlouhé kopce," říkal si. Raději proto začal zvolna.

"Snažil jsem se trochu zrychlovat, nebo alespoň držet tempo." Bylo z toho devětatřicáté místo.

Se ztrátou minuty a třičtvrtě na vítězného Bauera. Pro Novákova souseda z Božího Daru je to s trochou nadsázky v Estonsku obvyklý výsledek.
Místní trať dobře zná, sedí mu.

"Jestli mi něco poradil?" překvapí Nováka zdánlivě jednoduchá otázka.
"To ne. O závodě se mezi sebou moc nebavíme." O trati chystané na patnáctku klasikou věděl své. Den před závodem na ní obkroužil čtyři kola, to vydalo na dvacet kilometrů. "Z toho se už dá zjistit, jaká trať je." Těžká. To je první slovo, které ho s odstupem času napadne. Sám se na takové ještě nikdy předtím neprojel.

Proto si řekl: začnu raději s rozvahou. "I když s rozvahou, pořádně se za to musí brát už od úplného začátku," upřesňuje. Tak za to vzal. Věděl, že když se ukáže, bude s ním trenér dál počítat.

Šanci dostal v létě

S reprezentací trénuje už od léta. Do té doby ho připravoval otec. "Po loňské sezoně jsem dostal šanci. Tak jsem si řekl, že do toho letos dám všechno." Všechno. To neznamená jen fyzickou dřinu, ale také finance. Přípravu si totiž Novák platil ze svého.

Doslova. "Zatím mám jednoho malého sponzora, ostrovskou Korunu Pralines," vysvětluje. Zřejmě větším sponzorem zůstal jeho otec. Jan Novák provozuje na Božím Daru lyžařský areál Novako, největším koníčkem pro něj ale zůstává běžecké lyžování.

To je vidět i na karlovarských lyžařích, kteří se v letních měsících věnují terénnímu triatlonu. O jejich výpravách totiž pravidelně referuje.

Zkušenosti s xterrou má i Novák mladší. Jednu sezonu se dokonce snažil na tenhle sport přejít. "Vyhrával jsem závody českého poháru, jel jsem i na mistrovství světa na Havaj. Vrátil jsem se ale k tomu, co mám radši. K lyžování." Ve stopě se mu dařilo od malička, vždyť až do juniorky patřil mezi nejtalentovanější lyžaře.

Přejít mezi dospělé reprezentanty se mu ale povedlo až letos. "Chyběl mi jen kousek, abych jim začal šlapat na paty," říká. Ten kousek letos zdolal. "Mohl jsem s kluky v létě trénovat, to mi hodně pomohlo. Získal jsem sebevědomí, zjistil, že je dokážu na tréninku porazit." Nejen na tréninku.

V Otepää za sebou nechal Šperla i Jakše, na Magála s Koukalem ztrácel pár vteřin. S bývalým mistrem světa spal na pokoji. Když se pak spolu bavili o závodě, Koukal ho pochválil. "Říkal, že takový vstup do svěťáku nepamatuje." Sám to ale nepřeceňuje. "Většina kluků začíná o dost mladší, já byl v jiné pozici." Teď své místo v reprezantaci zas o kousek posunul. Cíl pro příští rok má už jasný. "Chci se dostat na olympiádu," říká.

Tomu musel přizpůsobit svou přípravu. Letos už lyžuje pod libereckou Duklou. "Chtěl jsem mít srovnatelné podmínky. Běžky jsou horzně závislé na servisu, a na téhle úrovni už v Karlových Varech odpovídající možnosti nejsou," vysvětluje.

Má pravdu. Porovnávat lyže přípravené od svého táty s možnostmi pětičlenného týmu reprezentačního servisu, to opravdu nejde. "Vybavení stojí obrovské peníze, to bychom neutáhli." Letošní zimu si tak může rodinný rozpočet Nováků částečně oddychnout.

S dodavatelem lyžařského vybavení má podepsanou smlouvu ještě o rok déle. "Dařilo se mi slušně na dálkových bězích. Vyšli mi vstříc," vysvětluje. Své fišerky si po Otepää zvlášť pochvaloval. "Byly výborné, dost možná jedny z nejlepších ve startovním poli." Stejně jako jejich majitel.

Otepää prožíval otec Novák ještě víc než syn 

Syna Petra trénoval do loňského roku, až letos to přenechal jiným. Teď si už Jan Novák může závodění svého syna jen vychutnávat.
Jako před necelými dvěma týdny v estonském Otepää. "Byl jsem strašně nervózní. Závod jsem prožíval snad ještě víc než on," přiznává se smíchem.

V nadsázce? Ani ne. Dobře ví, že psychická odolnost je jednou ze silných stránek Nováka juniora. "Měl jiný vstup do reprezantace než ostatní.

Nešel do áčka rovnou z juniorů.

I když se ve špičce pohybuje čtyři nebo pět let, je to něco jiného než třeba u Jakše. Také díky klubu, který ho podporuje, má se závoděním už nějaké zkušenosti." Ty se také šestadvacetiletému lyžaři v Otepää náramně hodily. "Vrcholný závod, jako je Světový pohár nebo mistrovství světa, to je minimálně ze šedesáti procent otázka psychiky.

Petr se s tím vypořádal skvěle," ví Novák starší. Jeho slova potvruje srovnání s konkurencí. Na vítězného Bauera ztratil sice Petr minutu a tři čtvrtě, od Magála s Koukalem ho ale dělilo v pořadí už jen pár vteřin. Karlovaráka Šperla s Plzeňanem Jakšem dokonce předhonil. "Petr tím jen potvrdil svou reprezentační formu, kterou si drží letos celý rok." Také proto ho s sebou reprezentační kouč vzal na závody do Estonska.

Do reprezentace se tlačí v sezoně mistrovství světa snad ještě víc borců než jindy. A Petrásek chtěl mladého Nováka vyzkoušet také někde jinde, než na soustředění ve Vesci.

"Takových šancí, jako teď v Otepää, za rok moc nedostane," věděl jeho otec. Svou roli trenérovi národního týmu přepustil už v létě. "Ukazuje se, že udělal dobře," říkal pak Petrásek před dvěma týdny o přestupu mladého Nováka po srovnávacích závodech na tratích světového šampionátu.

Ve Vesci skončil dvakrát čtvrtý, stejně jako týden předtím na Jizerské padesátce.