Lídr hodnocení Světového poháru mu pak vysekl poklonu: „Věděl jsem, že velký favorit startuje hned po mně. Jezdí ve skvělé formě.“
Kdyby podobné komplimenty Sarrazin slyšel na začátku sezony, pravděpodobně by se musel ujistit, jestli se o něj nepokouší šílenství.
Dlouho se totiž specializoval na technické disciplíny, především pak na obří slalom, ale mezi úplnou elitu se nikdy nepropracoval. Před dvěma lety se proto rozhodl pro změnu.
Když během soustředění v Jižní Americe zajel několik povedených sjezdů, řekl si, že točivé závody vymění za rychlejší.
Na průlom si ovšem musel trpělivě počkat. Mezi loňskými nevýraznými výsledky, které se ani trochu nevymykaly z průměru předchozích ročníků, vyčnívá šesté místo ze sjezdu ve Val Gardeně a osmá pozice ze super-G v Cortině. Jinak neveselo. Až truchlivo.
Ostatně ani aktuální sezonu nezačal rodák z městečka Gap bůhvíjak oslnivě: úvodní sjezd nedokončil. Pak ale začal stoupat, druhého vítězství v kariéře ve Světovém poháru se dočkal na konci prosince ve sjezdu v Bormiu – po dlouhých sedmi letech. „Konečně jsem to byl zase já,“ usmíval se.
Konečně skvělá jízda. Vzkříšený Francouz připomněl krajana, který ovládl i Dakar |
A to ještě nevěděl, že o tři týdny později mu bude aplaudovat nadšené publikum v Kitzbühelu „po nejlepších sportovních dnech v životě“, jak sám říká.
„Stále tomu všemu nemůžu uvěřit, je to opravdu bláznivé,“ radoval se.
Navíc na styl jeho sobotního triumfu se jen tak nezapomene.
Páteční vítězství o pět setin může ještě leckdo připsat štěstí. Ale předjet o 91 setin Odermatta, který po opanování ikonické sjezdovky Streif tolik toužil a jasně vyhrál i předchozí závody ve Wengenu?
Vážně slušný počin.
Francouzovi zkrátka jízda na hraně rizika sedla. Přitom mohl na obávaném kopci snadno podlehnout obavám, mít přehnaný respekt, vždyť nedávno kvůli ošklivým pádům skončila sezona pro krajana Pinturaulta, Rakušana Schwarze či Nora Kildeho.
Ale kdepak, touha po zápisu mezi slavné vítěze byla silnější. Sarrazin na trati letěl, nenechal se rozhodit a po obou závodech zdůrazňoval: „Jel jsem srdcem.“
Jeho představení nutilo k úvahám, kdy byl takový výkon k vidění naposledy a zda lze Hahnenkamm vůbec sjet lépe. „Dokonalá jízda neexistuje,“ prohodil Sarrazin, který přiostřil boj o malý křišťálový glóbus v královské disciplíně. Ztrátu na Odermatta totiž stáhl díky parádní výsledkům v Kitzbühelu na pouhých šest bodů.
V počtu vítězství v rakouském středisku také dorovnal legendárního krajana Alphanda, odborníka na rychlostní disciplíny a později také vítěze Rallye Dakar 2006.
„Nedokážu to všechno pochopit,“ zářil Sarrazin. A všechnu jeho radost ještě okořenila úžasná atmosféra, kterou okolo trati vytvářelo 45 tisíc fanoušků.
I proto dával Francouz takový průchod emocím – po první výhře si málem vykřičel hlasivky, napodruhé ihned po dojetí do cíle odepnul lyže a už se drápal na ochrannou bariéru, aby mohl slavit s roztaženými pažemi před nadšeným davem. „Všechno muselo ven,“ smál se při rozhovorech s novináři a zvesela vyprávěl, jak na netradiční gesto přišel.
„Před druhým sjezdem jsem nemohl usnout, tak jsem přemýšlel, jak bych vedení tentokrát oslavil. Někdy mezi druhou a čtvrtou ráno jsem si řekl, že chci udělat právě tohle.“
Svůj plán splnil dokonale, ostatním soupeřům nedal šanci. A tak musel i Odermatt smutnit: „Mohl jsem vyhrát poslední velký závod, který mi v kariéře chybí. Ale teď mám aspoň velký cíl pro příští sezonu.“
Naopak Sarrazin v cíli ještě nadšeně sháněl herce a bývalého kalifornského guvernéra Arnolda Schwarzeneggera – rakouský rodák v kitzbühelském kotli tradičně nechybí mezi diváky.
„Musíme si udělat fotku!“ dychtil dvojnásobný vítěz sjezdu.
Ostatně za takový výkon na Hahnenkammu by se nemusel stydět ani sám Terminátor.