Třicetiletý Němec, král světového travního lyžování, se navzdory zraněním řítí k pátému triumfu ve Světovém poháru v řadě. Ještě za rok se ukáže na domácím světovém šampionátu v Olešnici a pak se odstěhuje na Arabský poloostrov.
"Chci se uživit svým sportem, zabezpečit rodinu," říká muž, který si v zimě přivydělává v lyžařské škole. Má několik nabídek, kdy by mohl jezdit nejen na trávě, ale i na sněhu.
A taky se v barvách "nové" země dostat i na olympiádu. "V obřím slalomu i slalomu mívám dost FIS bodů, abych na to mohl myslet." Učí se už arabsky? "Sé – du – jech," usměje se. Tři – dva – jedna. Víc nezná.
"Zůstanu u angličtiny." Němcův odchod jistě ohrozí velmocenskou pozici českých travních lyžařů. "Čeká nás generační obměna," uznává reprezentační trenér Daniel Mačát.
Ačkoliv Aleš Mlíčka ovládl letošní světový šampionát juniorů a Petra Mlejnková i se zápěstím obaleným sádrou a izolepou připevněnou hůlkou k ruce dojela v neděli druhá.
Ale ani svět nespí. Silný tým mají Italové, které živí armáda. Přibývají nové země jako Rusko a pobaltské republiky, čeká se na obrození sportu v USA a Kanadě.
Motivací by tam mohl být i zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Zatím bude patřit Martinu Štěpánkovi.
Na metr dlouhých pásových lyžičkách se řítil pruhem vysekané trávy ze svahu v Olešnici rychlostí 94 km/h! "Celou sjezdovku jsme sjeli šusem.
Měřil se desetimetrový úsek dole před zlomem," říkal. Všechny rychlostní akce v autě, na kole nebo na sněhu, co kdy absolvoval, proti tomu byly prý slabý odvar. "Při osmdesátce na sjezdovkách ve Val Thorens se mi zdálo, že se plížím," vykládal rekordman.
