Stála na startu a trenéři jí hlásili: „Náš plán platí, drž se ho.“
Pustila se z budky a hned bylo jasné, co tím mysleli. Jet jen na jistotu? Počítat, že náskok osmdesáti setin z prvního kola na krajanku Wendy Holdenerovou, která ve druhé části vedla, bude jen udržovat? Ne to ona nechtěla.
„Řekli jsme si, že pojedu tak, jako kdyby šlo o zcela nový závod,“ vysvětlovala Rastová.
Agresivně se proplétala mezi červenými a modrými tyčemi. Na prvních dvou měřeních dokonce na zkušenější parťačku získala sedm setin.
Rastová slaví slalomářský titul, Dubovská zajela maximum na MS |
Ve druhé polovině trati sice mírně zpomalila, přesto jí už triumf neunikl. K nejrychlejšímu prvnímu kolu přidala ve druhé jízdě čtvrtý nejrychlejší čas. Na stříbrnou Holdenerovou měla v součtu 46 setin k dobru a po 34 letech se po Vreni Schneiderové stala první švýcarskou slalomářskou mistryní světa.
„V té době jsem ještě ani nebyla na světě. Neuvěřitelné! Tohle jsem nečekala,“ rozplývala se pětadvacetiletá vedoucí žena hodnocení slalomů Světového poháru. „Tahle sezona je prostě sen.“
A také pro ni musí být velké zadostiučinění.
Objetí Wendy Holdenerové (vlevo) a Camille Rastové.
V mládežnických kategoriích Rastová patřila k největším lyžařským talentům a spolu s Melanie Meillardovou, jež slalom v Saalbachu nedokončila, soupeřily o pozici švýcarské jedničky.
V roce 2017 se v sedmnácti letech stala dokonce juniorskou mistryní světa. O rok později však onemocněla mononukleózou.
Po pár týdnech sice byla fyzicky v pořádku, uvnitř ve své mysli se ale trápila dál. Najednou cítila, jak ji lyžování už tolik nenaplňuje. Nebavilo ji trénovat ani závodit a trpěla depresemi. Sama nevěděla proč.
„Pokud jde o mononukleózu, všichni ví, jak vás poznamená fyzicky. Ale nikdo už nemluví o mentálních aspektech, které vás taky postihují,“ řekla později magazínu Sportlerin.
Šest měsíců trvalo, než se za pomoci psychologa vrátila do duševní pohody.
V roce 2019 znovu na juniorském mistrovství světa vystoupala na pódium a v obřím slalomu přidala stříbro. Aby toho ovšem nebylo málo, krátce po šampionátu si přetrhla křížový vaz a následovala další pauza.
V těžkých časech prý přemítala, jestli lyžování dokonce úplně nenechá. Vedle sportu proto studovala ekonomii a právo a získala bakalářský titul.
Camille Rastová v prvním kole slalomu.
„Vždycky je dobré mít plán B,“ vysvětluje. „Zvažovala jsem, jestli místo lyžování nepokračovat dál na vysoké škole. Ale nakonec jsem se rozhodla, že se naplno vrhnu na sport.“
A dobře udělala!
Její Trenér Denis Wicki o ní tvrdí, jaký je neskutečný dříč. Ona si zase chválí, že jí pomáhá větší sportovní rozptyl. Narodila s v obci Vétroz v kantonu Valais. Matka byla atletka a otec vášnivý biker. Rastová po něm lásku k horských kolům zdědila a ještě donedávna se jim věnovala na vrcholové úrovni.
Dělá enduro, disciplínu, v níž se podobně jako v rallye do výsledkové listiny počítají měřené rychlostní zkoušky, které vedou v terénu z kopce. Objížděla v něm i Světovou sérii.
„Miluju na něm ten adrenalin,“ vypráví. „Navíc se od lyží zas tak neliší. V obou jde o to najít nejrychlejší linii, dobře nastudovat trať a pak ji technicky zajet co nejlépe.“
Dnes už kolo bere jen jako koníček a výsledky na něm se tolik nestresuje. Vždycky se těší na léto a jak si jen tak pro zábavu vyrazí s přáteli. Což si zase cení její lyžařský kouč Wicki.
„Dřív byl u Camille problém, že sportu dávala úplně vše. Lyžováním žije, ale až tak, že si toho na sebe nakládala moc. Chce všechno vědět, všemu rozumět, všechno dělat dokonale. Ale upřímně, v lyžování nikdy nejde být naprosto dokonalý.“
V Saalbachu Rastové ale zas tolik nechybělo.
