Letos v takové výsledky může zatím jen doufat. Sezona se nerozjela podle jejích představ, ale do budoucnosti hledí s optimismem sobě vlastním. Těší se, že právě na tour znovu prorazí do špičky.
Německá města Oberhof a Obersdorf a s nimi ještě tradiční italské zimní destinace Toblach, Cortina d'Ampezzo a Val di Fiemme, to je pět krutých lyžařských areálů, kde už od pozítří až do 8. ledna absolvuje porci devíti závodů.
Největší výzvou je pro Nývltovou znovu vrchol Tour de Ski, ďábelská sjezdovka Alpe Cermis, na níž "vymírají" i přední světová esa. "Ptala jsem se Lukáše Bauera, jak to zvládá. Sám mi říkal - Jedu, jedu. Taky bych chtěla jet tak rychle," říká Eva Nývltová.
Loňské Tour de Ski vás zastihlo v dobré pohodě. Jak na něj s odstupem času vzpomínáte?
Loňské závody pro mě byly úžasný, kromě toho prvního 49. místa po prologu se mi podařilo pokaždé dojet v nejlepší třicítce. Vzpomínám na to ráda, protože z tour mám úžasné zážitky.
Přitom by asi nikdo nevsadil na to, že skončíte v náročném sledu závodů tak dobře.
A přitom by nikdo neřekl, že budu bojovat o první dvacítku celkového pořadí. Že se podívám do desítky v některých závodech, to už vůbec ne. Všichni říkali, že to bylo díky lyžím, vlastně jen náhoda, že mi zrovna sedly podmínky. Tentokrát jsem těm lidem dokázala, že se mi tam podařilo dostat. Pak už to brali tak, že se do téhle skupiny občas probojuju.
Co jste říkala na ty jízlivé hlasy?
Uvědomovala jsem si, že lyže mému výsledku dost pomáhají, ale další závodnice měly stejné běžky a osmé nebyly. Něco jsem předvést musela a přece jen - byla jsem v top ten.
Tour de Ski si získala pověst prestižního seriálu, který je výjimečný oproti jiným akcím ve Světovém poháru. Vnímáte to tak?
Určitě jo, protože na klasické závody se člověk připraví. Ve svěťáku má každý svůj vrchol, kdežto Tour de Ski je svou povahou naprosto extrémní, protože každému sedne jiný závod. Každý jinak regeneruje a v dalším průběhu etap se projeví úplně všechno. I jakýkoliv výpadek v přípravě. Je to strašně náročná akce, ale když se pak vyškrábete na vrchol italského Alpe Cermis, můžete si říct - konečně, dokázala jsem to. To je úžasný pocit, který za to rozhodně stojí.
Děláte něco jinak než při jiných zastávkách při SP?
Na to vůbec není čas. V podstatě se závodí, pak se jde jen spát a znovu další závod. Takhle jsme vloni do Toblachu přijeli ve dvě hodiny v noci a ráno jsme už klasicky startovali.
Pojďme do současnosti. Letos jste nezačala sezonu ideálně, nepodařily se vám první závody. Co se stalo?
Upadla jsem tam. Navíc se těžko naskakuje do rozjetého vlaku. Za normálních okolností víte, co máme od každého čekat.
Obáváte se tedy, co přijde na Tour?
Nechci se obávat výsledků, spíš toho, že nemám ideální formu. Podle toho, jaké jsem v létě zabíhala časy, jsem věřila, že jsem se někam posunula. A pak se to zkazilo, ale nevím, jestli tím zraněním nebo přípravou. Doufala jsem, že se nejlepší výkony dostaví na tour, ale zatím si moc dobře nepřipadám.
S čím tedy půjdete letos na start vražedných etapových závodů?
Když se podaří první závod, do těch dalších se jde čím dál líp. Člověku trochu narostou křídla a věří, že kde vás to šoupne na začátku, tam umístění i zůstane. Bohužel zrovna prolog je jede klasikou, kterou nemusím, ale člověk si nevybírá. Absolutně nejsem schopná říct, jak na tom momentálně jsem. Zatím je to jednou nahoru, pak zase dolů.
Z které etapy máte největší respekt?
Nedokážu přesně říct, ale čím víc se tour posunuje kupředu, tím je to horší. No, a pak ta sjezdovka. Na ní se ztrácejí úplně všichni.
Možná by stálo za řeč zeptat se Lukáše Bauera, jak je možné, že na ďábelské Alpe Cermis naopak nastupuje.
Už jsem se ptala. Sám mi říkal: No co, jedu, jedu. Taky bych chtěla jet na té sjezdovce tak rychle, jak to umí Lukáš.
Přední světoví lyžaři se už několikrát nechali slyšet, že dát si velice prudkou Alpe Cermis obráceně je šílenství.
Mám na to stejný názor jako ostatní závodníci ze svěťáku. S lyžováním to nemá moc společného. Ale třeba vloni Norka Theresa Johaugová na ni vylétla tak, že si snad ani nevšimla, že trať vede do kopce. Jde o to se vyškrábat. Nepočítám kluky. Ti jedou. Ale holky lezou skoro všechny.
Jak se s ním srovnáváte vy?
Kopce nemám ráda běžecky, ani na lyžích. Zdola ho beru jako nutné zlo k tomu, abych byla v samotném finiši konečně nahoře.
