„Předsezonní cíl jsem jednoznačně nesplnil. Ale kdyby mi před začátkem Tour de Ski někdo řekl, že bych mohl být do dvacítky, bral bych to. Byl by to posun oproti tomu, jak jsem tuto sezonu odstartoval,“ připouští.
Nyní by si rád spravil náladu při Zlaté lyži –víkendových závodech Světového poháru v Novém Městě na Moravě. „Zatím nevím, co od toho očekávat. Nicméně doufám, že budu schopen zajet dobrý výsledek,“ přeje si.
Po náročném programu Tour, kdy se jede 8 závodů v 10 dnech, jste si přál především kvalitní odpočinek. Povedlo se?
Doufám, že jo. (usmívá se) Teď to ještě nedokážu říct, ale pocitově se mi zdá, že ano. Odpočinul jsem si po psychické stránce, na chvíli jsem si oddechl i od závodění. Vynechal jsem jeden soutěžní víkend, týden jsem nebyl na lyžích. Taky jsem se dal trošku do kupy zdravotně, protože jsem se docela dlouho potýkal s kašlem.
Asi pomohlo i to, že jste opět mohl být s rodinou.
Zrovna u nás napadl sníh, takže holky měly nejdřív radost z toho, že padal. A teď, když je hezky, jsme s holkami ťapali i na běžkách.
Nelitujete, že teď volno končí a začíná znovu dřina?
Na jednu stranu by se dalo říct, že ano. (směje se) I když z té druhé byl sice odpočinek fajn, ale teď už se těším zpátky do práce.
Když se ohlídnete za letošní Tour de Ski, jak vaše vystoupení hodnotíte?
Pořád na to mám dva pohledy. Předsezonní cíl, kterým bylo umístění do desátého místa, jsem jednoznačně nesplnil. Ale z pohledu, že start nebyl úplně optimální, jsem měl už předem takové vnitřní obavy. Vůbec jsem nevěděl, jak to bude vypadat a o co vlastně budu moct závodit.
Po osmnáctém místě na třicítce klasicky, která se běžela ve švýcarském Lenzerheide, jste mohl pomýšlet i na top 15.
Elitní desítka v tu dobu byla relativně vzdálená, ale na nějaké dvanácté místo se pořád teoreticky dalo jet. Jenže pak jsem si to vyloženě zkazil závodem v Oberstdorfu, druhou klasikou (35. místo – pozn. red.). Přesto je konečné 19. místo posun oproti tomu, jak jsem sezonu odstartoval. Takže můžu být relativně spokojený.
Čím si své nepřesvědčivé výkony při úvodních závodech Světového poháru vysvětlujete?
To sám nedokážu říct. Ani trenér, doktor nebo biochemik, se kterým jsme to řešili. Prošel jsem jednou z nejlepších letních příprav, ale první závody byly špatné. Přemýšlím, čím to je. Jestli jsem si neměl naplánovat více odpočinku. Možná se nakumulovala únava. Jednoznačnou odpověď jsem nenašel.
Teď vás čeká Světový pohár v Novém Městě na Moravě. Na domácí trati se asi budete chtít ukázat. Je to jeden z vrcholů letošní sezony?
Myslím, že jo. I před sezonou to bylo takto stanovené. Nicméně hlavním cílem byla Tour de Ski. A tomu jsem vše podřídil. Do Nového Města jedu s tím, že jsem absolvoval těžký seriál. A teď bude trošku otazník, v jaké nyní budu formě. Může se stát, že po už zmiňovaném odpočinku to nebude ideální.
Při minulé zastávce Světového poháru se ve Vysočina Areně jezdily sprinty, v sobotu vás čeká intervalový závod. Co vám osobně sedí víc?
Před dvěma roky pro mě byl důležitý teamsprint. S Alešem Razýmem jsme se v něm připravovali na olympiádu, takže jsme ho hodně jezdili. A v Novém Městě jsme dosáhli na čtvrté místo, což byl pro nás výborný výsledek. Byli jsme na teamsprint připravení a myslím, že nám to docela vyhovovalo. Patnáctka skate by mohla být můj dobrý závod, ale v kontextu letošní sezony pro mě bylo bruslení malinko slabší. Myslím, že kdyby to bylo klasicky, byl bych raději.
Na Vysočině na vás čeká parádní divácká kulisa. Těšíte se?
To je jasné. (usmívá se) Nové Město je určitě jedna z tratí Světového poháru, kde chodí nejvíce lidí. A pro mě jako pro českého závodníka je to navíc domácí trať. Takže je to ještě o to příjemnější.
Před dvěma týdny se v Novém Městě jel IBU Cup, béčkový seriál v biatlonu. A hned první den přišlo 4 500 diváků. Nezávidíte kolegům biatlonistům takový divácký zájem?
Po pravdě? Trošku jo. (směje se) Ale biatlon je teď fenomén, je to asi to, co mají lidé rádi. Hodně atraktivní sport. Rozhoduje se v těch krásných arénách, střelbou. Takže na to lidé chodí. Kdežto na běžecké lyžování musí být divák jinak nastavený. Ale věřím, že až se zase začnou jezdit nějaké lepší výsledky, dokážeme lidi navíc zase nalákat. A přijdou se na domácí závodníky taky podívat.
A co vy a biatlon? Nelákalo vás jako vojáka zkusit si vedle běhu i zastřílet?
Musím říct, že jsem o tom uvažoval. Docela by mě to lákalo. (usmívá se) Ale myslím, že s biatlonem a se střelbou musí člověk začít někdy dřív, než když je vám 29 let. Teď už bych asi moc šancí neměl.
Na podzim prošel Jakš výcvikem přežití v zajetí Při dvoudenním říjnovém výcviku v kasárnách Dědice se armádní sportovci, v čele s oštěpařkou Bárou Špotákovou, dozvěděli i něco o tom, jak přežít ve volné přírodě. Survival. Evasion. Resistance. Extraction. Zkráceně S. E. R. E. Speciální výcvikový kurz na Velitelství výcviku – Vojenské akademii velení armády absolvovali během podzimu sportovci armádních klubů Dukly. Nechyběl mezi nimi ani praporčík Martin Jakš. Devětadvacetiletý běžec na lyžích na dvoudenní kurz přežití, kterým prošel ve Vyškově, určitě nezapomene. „Když jsem do Vyškova jel, v podstatě jsem nevěděl, na jaký přesně kurz jedu. O co se jedná. A žna místě jsem se dozvěděl, že tomá být kurz přežití v zajetí,“ popisuje. Kurz S. E. R. E., který je zkratkou anglických slov Survival - přežití, Evasion –vyhnutí se (zajetí), Resistance – odolávání nátlaku a Extraction – vyproštění, je zaměřen na záchranu vojáků, kteří se v důsledku bojové činnosti dostali na nepřátelském území do izolace. „V našem případě to byl dvoudenní kurz. První den byl takový lehčí, celý den jsme strávili v přírodě a na různých stanovištích jsme měli teoretickou průpravu, jak se zachovat v podmínkách, kdybychom někde zůstali. Jak si dopomoct k přežití,“ popisuje Jakš. „A měli jsme možnost si to i vyzkoušet.“ Náročnější část začala vpodvečer prvního dne. „Zajala nás specializovaná jednotka. Měli to postavené tak, že za nás chtěli vysoké výkupné,“ líčí Jakš. Součástí kurzu bylo odolávání zneužití při zatčení. „Došlo i na výslech a nějaké mučení,“ prozrazuje Jakš, že během pětihodinového testu se nevyhnul ani obávanému waterboardingu – kdy se vyslýchanému do úst a nosu lije voda a stěžuje se mu dýchání. „I když jsme věděli, že je to hra, podařilo se jim to nasimulovat tak, že jsem si říkal, že je to už docela drsné,“ popisoval Jakš. „Myslím, že to bylo zajímavé. A z pohledu toho, co se teď ve světě děje –že nějaké únosy jsou –,i poučné.“ Kromě Jakše si testem S.E.R.E. prošli také další armádní sportovci, mimo jiné oštěpaři Barbora Špotáková a Vítězslav Veselý, běžci Pavel Maslák a Jakub Holuša, veslař Ondřej Synek či moderní pětibojař David Svoboda. „Po skončení testu jsme to vyhodnocovali. Nebylo to k jednotlivcům, kdo z nás byl nejlepší. Ale spíš taková komplexní informace,“ vysvětluje. „Říkali jsme si, čemu se vyvarovat, v čem se zlepšit.“ Všichni účastníci dostali certifikát o absolvování kurzu na stupeň A. „Má to tři stupně a my jsme procházeli tím nejlehčím. A docela bych chtěl vidět, jak vypadá ten nejtěžší,“ přemýšlí Jakš. Ten trvá dva týdny a praktické cvičení je v délce 72 hodin. „Jde o týdenní program, který je zakončen třemi dny chůze, těžkého přežívání v těch krizových podmínkách. Bez jídla, skoro až do stavu vyčerpání. A v tom momentu přichází zajetí a výslech, který v našem případě trval pět hodin, ale u nich je to hodin nejméně dvanáct,“ líčí s obdivem. „Na jednu stranu by mě zajímalo, jestli bych to vydržel. Na druhou stranu si to raději nechám ujít,“ připouští. „Protože už tohle mi přišlo docela drsné. A nevím, jestli bych si chtěl procházet ještě něčím horším.“ |
