"Zestárl jsem tak o dvacet let, servismani tak o deset," vracel se Bauer už s úsměvem k tragickému vstupu do závodu, v němž byl na prvním měřeném úseku na 1,7 kilometru na 49. místě s devatenáctivteřinovým mankem na čelo.
"To, co se dělo od prvních kroků, bylo strašné. Balík jel pryč, já jsem jakoby stál na místě a po půl kilometru jsem si říkal, že je konec a všechno zabalím. Nakonec to ale dopadlo moc dobře," řekl Bauer ve Val di Fiemme českým novinářům.
Třicetiletý lyžař se před závodem pustil do riskantní loterie s výběrem lyží a mazání. Při testování mu nesedělo mazání voskem. "Měl jsem dvoje lyže. Jedny stoupaly, ale nejely z kopce a u těch druhých to bylo přesně naopak. Proto jsme hledali další řešení, což byl mikrokontakt," vysvětloval Bauer.
Mikrokontakt znamená, že na lyžích není namazaný žádný vosk, skluznice je pouze zdrsněná smirkovým papírem a na mazací komoru pod botou se nanese jenom vrstva speciálního oleje. Bauer se ale názorově rozcházel se svým servismanem Vítem Fouskem.
"Dnes nebyly ideální podmínky na mikrokontakt. Chumelilo a lepší je, když je ve stopě spíš jen takové mýdlo a teplota kolem nuly či mírně nad. Jednou na to třeba v Oberstdorfu doplatila Katka Neumannová," vzpomínal Fousek.
Bauer s blížícím se startem byl stále víc nervózní, nakonec si prosadil svou. "Viděl jsem, že na mikrokontakt pojedou třeba moji největší soupeři Gjerdalen i Piller Cottrer, pak jsem se ptal i Slováka Bajčičáka a ten mi řekl, že se s tím dá jet," podotkl Bauer.
"Lyže jsem dostal asi minutu a půl před startem. Naštěstí pro ně Fous (Fousek) stačil zaběhnout do buňky, kde byly připravené. Jen jsem si je nazul a šel na start," popsal Bauer dramatické okamžiky před závodem.
Nejprve se ale možná v duchu proklínal. Hned po výjezdu se propadal směrem dozadu a špička v čele s hlavními soupeři se mu povážlivě vzdalovala. "Říkal jsem si, že jsem trouba. Když jsem po kilometru předjížděl Dána, který je suverénně poslední, tak mě napadlo, že za mnou už asi nikdo nebude," žertoval Bauer.
Pak ale přišlo nevídané obrození. Bauerovy lyže se rozjely a český šampion začal stíhací jízdu. "Na jednom stoupání jsem přejel smrkové větve, které tam položili Němci, a strhl si námrazu na skluznici. Pak to už jelo dobře," radoval se Bauer.
Před druhým kilometrem začal tušit, že se všechno obrací k lepšímu. "Cítil jsem, že se už sklouznu, bez drhnutí mi to začalo jet i z kopce. Dojel jsem balík a byl zpátky ve hře," vzpomínal Bauer na klíčový zlom v závodě. "Byl to zázrak, už jsem ničemu nevěřil," přidal se Fousek.
Namlsaný Bauer se nespokojil s pasivním vyčkáváním v hloubi pole, na mezičase 8,3 kilometru jej už počítač registroval jako vedoucího závodníka. Nažhavený lyžař pak dokonce vyhrál tři bonifikované sprinty v konci každého kola, díky tomu navíc získal cenných 45 vteřin ke svému náskoku.
"Před závodem jsem myslel, že nepůjdu po bonusech a říkal jsem, že to budu jen kontrolovat a šetřit síly. Ale když se mi lyže rozjely, tak jsem si řekl, proč bych to nechával někomu jinému," vyprávěl Bauer. "Myslím, že takticky jsem to zvládl výborně," pochvaloval si Bauer.
Ve finiši se dlouho pral s vítězným Norem Hjelmesetem a jeho krajanem Svartedalem o celkové vítězství, Bauer se v úplném závěru propadl až na sedmé místo, což jej ale mrzet nemuselo. Na nejbližšího pronásledovatele Gjerdalena totiž zase získal navrch téměř celou půlminutu.
Před poslední nedělní etapou, jejíž závěr obstará bezmála čtyřkilometrový výběh do sjezdovky Alpe Cermis, má k dobru téměř dvě minuty. "Kdybych dnes řekl, že jsem Tour de Ski vyhrál, tak se stane všechno, aby k tomu nedošlo. Dokud nebudu v cíli, tak tomu neuvěřím," odmítl předčasné oslavy Bauer.
