Jak naznačil poslední vítězný duel Zubří s mistrovskou Plzní, ze spojení mládežnického reprezentanta a trojnásobného českého mistra mohou profitovat obě strany. Šest branek ze sedmi pokusů je na spojku výjimečná úspěšnost střelby. Obzvláště, když proti vám stojí v bráně nejužitečnější extraligový hráč minulého ročníku Motlík. Na rány chasníka s vizáží loupežníka si sáhl, až když míče vytahoval ze své sítě.
„Příjemný pocit, vidět tak kvalitního gólmana vztekat se. Ale hodně to bylo zásluhou spoluhráčů, kteří mi pomáhali odblokovávat obránce. Měl jsem to pak jednodušší,“ děkoval jim Reček.
Na podobný zápas přitom čekal už od prvního kola. Jenže proti Jičínu a v Karviné nebyl příliš vidět. Pět gólů za dva duely je na střelce jeho kalibru málo.
„Jsem rád, že to vyšlo zrovna proti Plzni. Už při rozcvičení jsem měl dobrý pocit. Asi jsem se dobře vyspal,“ líčil Reček bezprostředně po utkání se šampiony.
Pochvaly se dočkal od fanoušků i trenéra Kekrta. „Bylo to z jeho strany velice kvalitní. Ale byl to jenom náznak toho, co bychom od něho mohli v budoucnu očekávat,“ varuje Kekrt příští soupeře Zubří a zároveň tím drží Rečka při zemi.
Z Kopřivnice přišel talentovaný pořízek fyzicky zanedbaný, navíc s nadváhou. „Na začátku přípravy měl 127 kilogramů, při zářijovém vážení 119 a minimálně deset kilo musí ještě dolů,“ přikazuje Kekrt.
Reček o svém handicapu ví a snaží se ho odstranit. „Neměl jsem dobrou fyzičku. Po přípravě je to lepší. Dostal jsem pořádně zabrat,“ odfukuje Reček, který nebyl na podobný dril v Kopřivnici zvyklý. Výrazně se také změnila jeho pozice v mužstvu. Zatímco ve městě Tatrovek sbíral dorostenecké tituly a trenéři stavěli hru na něm, v Zubří si musí vystačit zatím sotva s 20 minutami za zápas.
„Mnohdy se v tom utápěl, a tím byly jeho výkony kolísavé,“ prohodil Kekrt. Rečka má dokonale přečteného, vždyť bydlí kousek od Kopřivnice. „Je dost introvertní, ale naslouchá a chce. Má potenciál jít do kvalitnějších klubů, pokud bude chtít na sobě pracovat.“
V necelých dvaceti letech má velký talent české házené všechno před sebou. Zubří je teprve jeho druhou štací, z opatrnosti se s ním domluvil na ročním hostování. „Měl jsem obavy, jak to zvládnu,“ vyložil Reček.
Zatím jde po správné cestě.