"Zase jsem dostal chuť do házené," říká 36letý Filip, který se do Švýcarska přesunul z bundesligy. "Navíc to může být i můj poslední velký turnaj, chci si Euro užít. I kvůli tomu, že partu v nároďáku teď považuju za vůbec nejlepší." A to může srovnávat.
Zkušený hráč prošel Duklou, dlouho působil v elitní německé soutěži, teď se mu daří ve Švýcarsku. A vždy zároveň patřil k těm, na něž spoléhal národní tým. "Na prvním soustředění federální reprezentace jsem byl jako bažant ještě s Maťo Liptákem," vzpomíná na současného kouče – díky tomu má Filip výjimku a jako jeden z pouhých dvou hráčů kouči tyká. "Pak se kolem mě vystřídaly další dvě generace hráčů."
Proč české hvězdy stále čekají na medaili
Jenže dlouhé roky spojuje jeden nemilý údaj: na úspěch se čeká. I přesto, že se dá mluvit o výjimečné generaci. Filip Jícha byl už králem střelců Ligy mistrů, Daniel Kubeš je nejspíš nejlepším obranářem světa, oba brankáři Martin Galia i Petr Štochl patří do nejužší špičky...
Stejně to nestačí. "Výjimeční? Nemyslím, to sedí na hokejisty, když sbírali jedno zlato za druhým," říká sebekriticky Filip. "Jasně, v hokeji je konkurence osmi mančaftů, v házené větší. Jenže jaký zvuk má osmé místo?"
Už to bývá ubíjející. Tým skvělých individualit pravidelně přibrzdí zranění, a ačkoli čeští házenkáři jezdí skoro na každé Euro i mistrovství světa, zvučný úspěch chybí. Přesto reprezentují dál.
"Slyšet hymnu vás nikdy neomrzí. Zápasů v reprezentačním dresu tolik za rok není," říká Filip a hned přidává další, minimálně stejně podstatný důvod: "Rozumíme si, jsme spolu dlouho pohromadě, baví nás to. To je jediný důvod, jinak za to nemáme vlastně nic. Co se nároďáku týče, jsme amatéři."
Pod Liptákem to funguje, pochvaluje si opora
To se nejspíš v nejbližší době nezmění, zato by mohl zmizet český komplex z velkých soupeřů. Důvod k optimismu? Hlavně loňská kvalifikační výhra nad čerstvými olympijskými vítězi z Francie.
A skvělý start pro nového trenéra Martina Liptáka.
"Maťo je typ, který do našeho mančaftu super zapadá. Je to férový chlap, má cit pro komunikaci s lidmi, funguje to," pochvaluje si Filip kouče, který působí v rakouském Bregenzu. "Cizina na každém člověku zanechá pozitivní stopy."
Ale i tak je to těžká mise. Ve skupině má Česko na úvod bývalé mistry světa ze Španělska, pak přijde na mezinárodní scéně dominující Francie a na závěr nevyzpytatelné Maďarsko.
"Hned po losu jsem si říkal, že jsme zase neměli takové štěstí, jaké jsme mít mohli. Ale na druhou stranu: jestli máme něco uhrát, musíme vyhrávat. Když už na to mít nebudeme, je lepší jít pryč po skupině než se pak jen trápit," říká Filip.
České plány navíc nahlodává zranění spojky Pavla Horáka a pivota Davida Juříčka. U toho ještě naděje na Euro žije, ale zatím ji trenér Lipták označoval za maximálně třicetiprocentní.
"Bohužel, tohle je průšvih. Základnu nemáme tak širokou jako jiní. Stačí, aby vypadly jedna dvě opory, a máme problém," souhlasí opora týmu. "Jenže pořád platí: kromě výborné party jezdíme všichni ještě pořád na akce také z druhého důvodu. Kvůli víře, že konečně něco uhrajeme."
