Hraje prvním rokem v německé Bundeslize a díky účasti na podzimním mistrovství Evropy si zajistila angažmá v Paříži, kam zamíří v létě. „A s národním týmem bych chtěla na mistrovství světa. Tam jsem ještě nehrála a to je můj cíl,“ říká Veronika Malá.
Kvalifikace o mistrovství světa bude v červnu. Takže se na ni připravujete opravdu poctivě. Máte podobná týdenní soustředění ráda?
Je to zpestření klubové sezony. V klubu je to pořád stejné. V týdnu tréninky a o víkendu zápasy. Člověk někdy potřebuje změnit prostředí a odreagovat se.
Veronika Malá (22 let)Je odchovankyní písecké házené, kde v ženském celku zažila i nejlepší sezonu v klubové historii, kdy v roce 2012 získal tým bronzové medaile v české části interligy. Pravidelná členka mládežnických reprezentací strávila minulou sezonu v dresu interligové pražské Slavie. Tu probíhající pak v německém Oldenburgu a od léta bude hráčkou Issy Paris v nejvyšší francouzské soutěži. S českou reprezentací, kde je stálou členkou kádru už dva roky, se loni dostala na mistrovství Evropy. |
S reprezentací se v Jindřichově Hradci připravujete na kvalifikaci o mistrovství světa. Co se vůbec dá takhle brzo natrénovat?
Cíl je jasný. Porazit Turecko v kvalifikaci a dostat se na mistrovství světa. Takhle zněly cíle od trenéra. Kromě přípravných zápasů se prostě připravujeme na našeho nadcházejícího soupeře. Dostaly jsme videozáznamy, sestřihy, nesestříhané zápasy. Příprava na Turecko probíhá s předstihem. Ale ono je to potřeba.
A o postupu rozhodne dvojzápas doma - venku.
Přesně tak. Nejprve budeme hrát doma. V Mostě myslím. A za týden bude odveta v Turecku. Kdo dá víc gólů, postupuje.
Podobné systémy jsou celkem kruté. Vy už jste se o postup s reprezentací pokoušela v roce 2015. A přes Nizozemsko jste nepřešly.
Je to zrádné. Doma to může vypadat jednoznačně. To se hraje líp, ale když člověk jede ven, je to úplně jiné. Z předchozího jednoznačného zápasu je jednoznačný zápas pro druhý tým. Tak jako se nám to stalo tenkrát. I když doma vyhrajete o deset, můžete venku prohrát o víc.
Tenkrát jste byla v týmu nováček a ještě jste hrála za Písek. Teď už jste mnohem zkušenější. Je pro vás účast na šampionátu snem?
Určitě bych se tam chtěla dostat. V prosinci jsme s reprezentací hrály na mistrovství Evropy ve Švédsku. Na mistrovství světa jsem ještě nebyla. Je to jeden z cílů, které mám a který si chci splnit.
Letos hrajete první sezonu německou Bundesligu. Dá se tenhle ročník nazvat průlomovým v kariéře?
Vnímám to tak, že je to posun v mojí kariéře. Bundesliga je kvalitní soutěž a já sama pociťuju, že mě to zlepšuje a to mě těší. V tomhle chci pokračovat.
V kariéře děláte postupné kroky. Písek jste vyměnila na rok za Slavii a teď za Oldenburg. Jaká to pro vás byla změna?
Změna je to úplně kompletní. Změní se jazyk, prostředí, kamarádi, spoluhráčky a celé okolí. Není to jednoduché, ale patří to k házenkářskému životu. Každý se s tím musí popasovat a já myslím, že se mi to docela povedlo. Německy celkem mluvím, rozumím, v tom už není problém.
Hrajete za Oldenburg. Tým na severu Německa. Proč zrovna za ten?
Vybrali jsme ho proto, že mi seděl herně. Hraje rychle dopředu a to mi vyhovuje. A že je to daleko? Tak to prostě je. Domů se dostávám.
Vaše kolegyně z reprezentace a písecká odchovankyně Iveta Luzumová mluvila o Německu jako o jiném házenkářském světě. Můžete to potvrdit?
Co se týče diváků, chodí tam víc lidí. Víc ten tým podporují. Záleží ale, jak u koho. I v Česku se najde tým s fanoušky. Největší rozdíl je v tom, že je vše profesionálnější. Kluby tam peníze mají a dokážou hráčkám nabídnout různé služby. Můžu potvrdit, že je to jiný svět. Pro mě i tím, že jsem profesionálkou. Když jsem hrála za Slavii, tak jsem vedle toho ještě studovala.
Přesto po sezoně v Oldenburgu skončíte a jdete to Francie...
V únoru jsem obdržela nabídku z Francie. Jedná se o tým Issy Paris, přestup je už hotový a já se budu stěhovat do Paříže.
Takže už se učíte francouzská slovíčka?
Koupila jsem si knížku francouzštiny, ale nikdy jsem se ji neučila, tak nevím, jak na to. Ale budu to muset zvládnout. Tak jako jsem zvládla Německo. (směje se)
Přidáte další postup ve svojí kariéře?
Jo. Paříž je ještě o stupeň výš než Oldenburg. Chci tam splnit očekávání. Navázat na to, co jsem předváděla na mistrovství Evropy, pravidelně hrát, užívat si házenou a být šťastná. To jsou mé cíle.
Když se vrátím k Ivetě Luzumové, ta volila opačný směr. Z Francie šla do Německa. V čem je to pro vás lepší?
Ještě jsem měla nabídku z Bundesligy, ale nebylo to tak zajímavé. Paříž přišla s lepší nabídkou, nejlepšími podmínkami, tak jsem to vzala. A jestli mám srovnat německou a francouzskou ligu? Hráli jsme s Oldenburgem s Nantes, které trénuje náš trenér reprezentace Jan Bašný. Prohráli jsme s nimi a házená to byla vyrovnaná. Je to hodně podobné.
Ale ve Francii moc Češek nehraje, že?
V první lize budu možná jediná Češka, ale to nehraje velkou roli.
A co na to v Oldenburgu, kde po roce skončíte?
Nabídli mi prodloužení. Jsem pořád kmenová hráčka Písku a jsem tu na hostování na jednu sezonu s tím, že pak se uvidí. Dá se říct, že teď zažívám první přestup své kariéry. V Paříži jsem podepsala smlouvu na tři roky, takže se tam zdržím déle.
Když vás tak poslouchám, říkám si, že mistrovství Evropy pro vás bylo velmi důležité.
Jo, bylo to důležité. Nejen pro mě, ale i pro jiné holky z reprezentace, které se tam také předvedly. Vím, že nejsem jediná, kdo mění tým. Přestupy dohadují manažeři, ale vy se prostě nejdřív musíte někde ukázat.
