Jste nejlepší střelkyně Kynžvartu a s 66 brankami šestá nejlepší v celé interlize. Jak vám to zní?
Upřímně, jsem překvapená, vůbec by mě nenapadlo před začátkem soutěže, že se mi bude takto dařit. Nikdy jsem nebyla střelec a tahoun a je to pro mě nová pozice, ale nějak jsem si na to musela zvyknout.
Ale vaše góly pomáhají celému týmu.
Mám z toho radost, že jsme tak dobře umístění a že jsem schopna tomu pomoci. Jsem ráda, že se mi daří a že můžu být týmu nějak platná.
Kynžvart je v Interlize čtvrtý jako druhý nejlepší český celek. Co byste řekla, kdyby vám to tvrdil někdo před sezonou?
Lehce bych se pousmála a určitě tomu nevěřila (smích). Myslela jsem si, že se budeme držet ve středu tabulky, možná trochu níž. Nenapadlo by mě, že si budeme vést tak dobře hned v první interligové sezoně. Je to asi jenom důkaz toho, že se v Kynžvartu snaží všichni pracovat profesionálně, a to jak hráčky, realizační tým i celé vedení klubu, které se nám snaží zajistit a připravit zázemí, abychom mohli podávat co nejlepší výkony.
Až v posledním zápase s Michalovcemi přišel Kynžvart o domácí neporazitelnost. V čem je kouzlo haly Milana Prokeše?
Určitě to bylo také fanoušky, hlavně v těch prvních zápasech nás hrozně táhli dopředu. Věděli jsme, že nás podporují za jakéhokoliv stavu, a mohli se o ně opřít. I když se chvílemi v zápase nedařilo, tak nás pořád podporovali a vyburcovali, že se vždy nějak podařilo výsledek otočit. Je to hodně důležité, že k nám chodí a patří jim velký dík.
Vyjedou i ven, v zápase v Mostě jich z celkových devíti stovek byla skoro čtvrtina z Kynžvartu.
To bylo skvělé, udělali bouřlivou atmosféru, dokonce se vyrovnali, ne-li předčili domácí. Potěšilo to, i když zrovna tam jsme nepředvedli dobrý výkon. Přesto nám po nepovedeném zápase tleskali vestoje. Bylo to od nich hezké.
Poslední zápas jste hráli s Michalovcemi a neporaženému gigantu podlehly jen 18:23.
Docela jsme se drželi, ale bohužel Michalovce jsou někde jinde. Věděli jsme, že to nebude jednoduchý zápas a můžeme jenom překvapit. Ale myslím, že jsme určitě neudělali ostudu a podle ohlasů se zápas divákům líbil.
Bylo těžké prosadit se proti obraně Michalovců, sama jste dala jen dva góly.
Bylo to hodně těžké, hlavně přes střed obrany. Jsou silově vybavenější a větší než my. Snažili jsme zapojovat i křídla, ale nebylo to nic jednoduchého. Dělali jsme, co jsme mohli.
Momentka z přátelského utkání mezi Sokol Lázně Kynžvart a DHC Slavia Praha. Na snímku háže Veronika Dvořáková.
V sobotu hrajete ve Zlíně, ten jste v prvním domácím zápase porazili o gól. V prvních kolech to nebyl ojedinělý výsledek.
Určitě to nebyl od nás suverénní výsledek ani výkon. Dlouho jsme se v soutěži rozkoukávali, zjišťovali, co to všechno obnáší. Na začátku jsme měli hodně štěstí.
Po pár zápasech se výsledky začaly zlepšovat a Kynžvart porážel soupeře výrazněji.
Začali jsme si víc věřit a ujistili se, že vyhrávat umíme a že to jde. Jsem ráda, že se to zlomilo a už to nebylo o jednom gólu, ale vyhrávali jsme víc a taky hra celkově už vypadala lépe.
Vyberte ze třinácti odehraných interligových zápasů ten nejhorší a nejlepší.
Nepovedl se určitě duel v Mostu, tam jsme to vůbec nezvládli. Povedené a důležité bylo vítězství v Šaľe, to byl těžký zápas, a na Slavii.
Jak snášíte dlouhé cesty, hlavně na Slovensko?
Máme štěstí, že můžeme jet o den dřív. Tudíž cestu zvládneme jeden den, přespíme na místě a máme klid v den zápasu.
Jste spojka, ale v několika zápasech jste musela alternovat na pivotu. Co vám vyhovuje lépe?
Určitě spojka, na tom pivotu mi to nějak nesedne. Dřív jsem hrávala i na křídle, ale spojka je pro mě nejideálnější.
S házenou jste začínala v sedmi letech v Chebu z iniciativy svého otce, dlouholetého hráče a následně trenéra a dnes asistenta trenéra v Kynžvartu.
Šla jsem dobrovolně, už od začátku mě to chytlo a byla jsem ráda, že něco dělám, protože jsem byla docela živé dítě. Aspoň jsem měla kde vybít energii. V Chebu trénoval spolu s tátou i Vladimír König, předseda kynžvartského klubu, a také v úplných začátcích i Šimon Božík. Chvíli jsem hostovala v Tachově. Následovaly čtyři roky v Mostě, kde jsem chodila na střední školu. Před minulou sezonou jsem přišla do Kynžvartu.
Studujete druhý ročník ekonomky na Západočeské univerzitě v Plzni. Jak se daří skloubit školu s házenou?
Není to vůbec jednoduché, ale snažím se do toho dávat sto procent, protože nechci dělat jedno na úkor druhého. Snažím se to dělat rozumně, vybalancovat a zatím je to docela dobré. Pomáhá mi, že i klub k tomu přistupuje tak, že i škola je důležitá.
Jaké máte plány do zbytku sezony.
Budeme se snažit udržet postavení. Ještě je před námi půlka sezony a může se stát cokoliv. Tato sezona Interligy je nevyzpytatelná, výsledky jsou daleko vyrovnanější než v minulých letech. Teď bude důležité zůstat nohama na zemi, dál makat a pracovat, uvidíme, na co to bude stačit.
V každém případě už Kynžvart překročil předsezonní plány, postup do play off by mu neměl uniknout.
Mělo by to tak být. Určitě to předčilo všechny očekávání a plány, co byly před sezonou. Jsem ráda, že se mi dosud daří a že můžu být týmu
nějak platná.
