Zdá se, že po tom špatném extraligovém rozjezdu se váš tým dostal do pohody.
To špatné období začalo doma s Duklou, vedli jsme o osm gólů ještě patnáct minut před koncem, přesto jsme prohráli. To byl obrovský zkrat. Měli jsme pak na sobě škraloup další tři čtyři utkání. Pak jsme ale začali vyhrávat, i když to nebyla série v řadě. Pro nás je zásadní zvládat domácí utkání, což se teď daří. Jdeme nějakou cestičkou, není to strmě nahoru, spíš postupně. Ale když to takhle vydržíme, budeme všichni spokojení.
Zimujete na pátém místě, zůstává vaším cílem dostat se před play-off do nejlepší čtyřky?
Samozřejmě. Čím výš se dostaneme, tím můžeme mít slabšího soupeře. Bylo by smrtící dostat na úvod Plzeň či Zubří, které budou mít výhodu případného rozhodujícího domácího střetnutí. My se budeme snažit škrábat co nejvíc nahoru, abychom skončili alespoň do toho čtvrtého místa. Pak máme šanci narazit na tým, který má podobnou kvalitu jako my. Aby se to povedlo, musíme ještě ustálit individuální výkony. Příklad je Tomáš Hes. Jeden zápas dá šest gólů, další nic. Potřebujeme to dostat do rovnováhy.
Na druhé místo teď ztrácíte tři body, takže ani útok na něj ještě nemusí být úplně nereálný.
Chtěl bych nás samozřejmě vidět úplně nahoře, ale nevím, kam až můžeme pomýšlet. Máme těžké rozlosování v druhé části sezony, hrajeme čtyři pět utkání venku. Na druhou stranu druhé Zubří přijede k nám, takže šance určitě je. Budeme se snažit, přál bych nám co nejlepší umístění. Ale hlavně se nejprve musíme vůbec dostat do té osmičky, ono to není zdaleka rozhodnuté. Liga je vyrovnaná, stačí dvakrát klopýtnout a budeme se zase o postup třást. Ale věřím, že na to třetí až páté místo se můžeme dostat.
Václav Klimt z Lovosic (uprostřed) se snaží vysmeknout Michalu Indrákovi ze Zlína.
Lovosický Jakub Kolomazník pálí.
Lovosický Dominik Miko střílí na zlínskou branku.
Když Lovosice prožívaly špatné období, nebál jste se o místo?
Vím, že měnit kouče je v Česku docela moderní, lidem se tyhle změny líbí, kolikrát si je žádají. Samozřejmě by to byl možná i impulz pro tým, ale my už tady jedeme nějakých devět let stejnou dráhu. Takže pokud by k tomu přišel někdo jiný, tak by se zase muselo začít od nuly. Anebo by se musel vrátit Vojta Srba (bývalý trenér Lovosic, nyní sportovní manažer).
To ale není moc reálné, ne?
Vojta je dost pracovně vytížený a asi o tom nepřemýšlí. Ale kdyby se vedení ke změně kouče přece jen rozhodlo, tak mi nezbude nic jiného, než to přijmout. Na druhou stranu si myslím, že neděláme nic špatně. Občas prohraje každý, ale povedlo se nám taky vyhrát těžké bitvy. V tom je sport krásný, že když se jeden týden něco nepovede, další to zase můžete napravit.
Asi i vám se dýchá lépe, když víte, že vás vedení podrží po pár nezdarech.
Jsem rád, že se tady pracuje koncepčně. Ve fotbale či v hokeji se párkrát něco nepovede a hned se mění trenér. Ale nikdo asi moc nedokáže domyslet důsledky, jaké to taky může mít. Podívejme se na Zubří v loňském roce. Vyměnili tři trenéry, ale jejich vzestup přišel až ve chvíli, kdy nakoupili pět nových hráčů. Ono to ne vždy je v trenérovi. Jistě, vina za neúspěchy jde vždy na kouče, ale v Lovosicích si vzájemně důvěřujeme, že to děláme dobře. A budeme v tom pokračovat.
Je možné, že do Lovosic dorazí ještě nějaké posily?
Bylo by to určitě hezké, protože třeba takový Milan Berka se pomalu blíží ke konci své úspěšné kariéry. Jsem moc rád, že ještě pokračuje, pořád má týmu co dát, může podpořit mladé kluky. Určitě ale bude pomalu potřeba náš tým zase trochu omladit. Věřím, že Milan do konce sezony ještě vydrží se zdravím, snad i ostatní hráči. A pak ty výsledky určitě přijdou.
