"Je to další splněný sen. Můj, a hlavně holek," těší se na prosincové mistrovství do Srbska Poloz, asistent reprezentačního trenéra Jana Bašného.
Který z těch letošních triumfů stavíte nejvýš?
To se nedá říct. Všechno je to nádherné. Jdu do každého zápasu vyhrát, a když se vám to povede, tak vás to těší, ať je to s Jindřichovým Hradcem nebo s Islandem. V klubu ta tři zlata byla mimořádná, tady plním určitou roli, s níž jsem se ztotožnil a jsem za ni strašně rád. Můžu být na mistrovství světa, což se žádnému trenérovi už 10 roků nepovedlo. O to je to hezčí.
Vážně vám nevadí, že jste u národního týmu tak upozaděný? V Mostě je vaše role hodně dominantní a emotivní.
Ono to není jednoduché. Spousta lidí si myslela, že tu roli s Honzou Bašným nezvládneme. Ale ono to má své opodstatnění. Dělal jsem v zahraničí asistenta i mladšímu klukovi, Honza mi nastavil jasná pravidla a vůbec mi to nevadí. Beru tu roli za svou, pomáhám, jak si Honza představuje. Jak řekla Péťa Vítková v jednom rozhovoru, dělám našeptávače trenérovi i holkám. A jsem rád, že můžu být u rozkvětu české házené.
Čím to, že kvalifikační dvojzápas s Islandem o postup na MS dopadl tak jednoznačně?
To asi nikdo dost dobře nechápe. I když to tak nevypadalo, ani ten začátek na Islandu nebyl až tak snadný. My nehráli nejlíp, ale oni ještě hůř. A náskok jsme navyšovali hlavně fantastickou obrannou činností, dovolili jsme jim 17 gólů, v odvetě 21. Je vidět, že to funguje, soupeře jsme podle trenérem nastavené taktiky ubránili, a pak už v útoku se nějaký ten gól vždy dá. Ale základem je obrana. Když dostanete v průměru za dva zápasy méně než 20 gólů, to se v házené v podstatě nedá prohrát.
Navíc v mostecké hale, tam se snad letos v žádném velkém zápase prohrát nedalo.
Kéž by to pokračovalo v další sezoně, lidi jsou tu prostě nádherní, chodí, fandí a ta atmosféra je uvolněná, živá. Lidé jsou tvární a strašně nám pomáhají. S Baníkem i s nároďákem. My jsme tady s reprezentací prohráli jen zápas se Švédskem na začátku naší cesty. A od té doby výhry.
Co může český tým dokázat na mistrovství světa?
Těžké říct. Uvidíme, koho dostaneme. Ale říká se, že mistrovství světa je jednodušší než Euro. A na Evropě jsme ze skupiny postoupili, uhráli jsme vynikající zápasy s nejlepšími týmy na světě. Tak doufejme, že tu zkušenost z loňska zužitkujeme a v Srbsku už uhrajeme i nějaké body.
Budete mít vůbec co zlepšovat v příští sezoně, když jste letos posbíral takových úspěchů?
Užívám si každý zápas. Chci vyhrát, ať je to, co chce. Mám tak nastavený rozum a moc nesleduju tabulky během sezony. Moje filozofie je zlepšovat herní individuální výkon hráček, pak se zvedá celý tým a jsou ty úspěchy. Jsem zodpovědný za to, aby se hráčky Mostu individuálně zlepšovaly i příští sezonu. A na co to bude stačit výsledkově, to ukáže čas.
Dá se tahle euforie vůbec udržet?
Je to složité, ale jistě dá. Musí být jasně daná pravidla, sportovní cíle, za čím tým šlape, co chce. Pokud se to tak nastaví na každou individuální hráčku, každá by měla mít svůj posun a své osobní mety, které se nevylučují s cíli týmu. Pak se to začne všechno zvedat. Ale s tím se musí pracovat a my jsme v Mostě na začátku cesty.
Zůstávají opory Martinková s Vítkovou, pomůže to?
Zachová se tím kontinuita, ale i ostatní budou posilovat, všude se to zkvalitní. Pořád říkám, že sezona, co se podařila, se těžce bude opakovat. Ale proč ne? Znám kluby, které vyhrály ligu desetkrát za sebou. Nebude to případ Mostu, to vím, ale třeba norský Larvik neprohrál v lize snad 10 let. Ale to se neopakuje každý den a v každém státě.
