„Až mě překvapilo, jak moc se mi to povedlo. Vzhledem k tomu, jak jsem se cítil na trénincích a jak ještě moc tahám nohy za sebou. Jsem moc rád, že mi to tam aspoň padalo a mohl jsem týmu pomoci,“ hlásila sedmadvacetiletá spojka.
Loni v květnu se s Plzní loučil titulem, minulou sezonu strávil v polské Kališi. V létě se vrátil jako očekávaná opora, měl povedenou přípravu, jenže na startu nového ročníku ho zabrzdilo zranění lýtka.
Bylo znát, jak jste se těšil, až konečně nastoupíte. Hlavně ve druhé půli jste byl nahecovaný.
Možná až moc. (úsměv) Pak jsem tam kvůli tomu nažhavení udělal pár chyb. Ale to k tomu asi patří. Konečně jsem si užil zápas a konečně se mi vrátila energie, kterou jsem věnoval ke svému návratu na hřiště. Trénování a práce, kterou jsem musel podstoupit.
Bylo to psychicky hodně náročné po té dlouhé pauze?
Sledovat začátek sezony, kdy jsme měli nějaké smolné prohry, jen za monitorem nebo za střídačkou, bylo hrozně těžké. Člověk stejně pohybem bojuje s klukama a může jen bezbranně sledovat, když se nedaří. To nepřeji nikomu.
Museli vás trenéři brzdit, abyste návrat neuspěchal?
Na začátku možná ano, tam jsem to chtěl asi uspěchat. A vlastně i teď. Minulé utkání už jsem byl připravený na střídačce, ale byli jsme domluvení, že když nebude třeba, tak tam nevlezu. Což byla právě aktivita trenéra. Ale já za to byl rád. Já jsem v tomhle směru člověk, který hází za hlavu, co vystudoval.
Pravda, máte vystudovanou fyzioterapii. Je výhodou, že své tělo znáte víc než ostatní?
Možná jo, ale někdy je to na škodu. Člověk víc analyzuje, moc přemýšlí. Ale zase si dokážu lépe pomoci.
Pomohlo vám proti Dukle i to, že v síti skončila hned první střela, kterou jste zkusil?
Jasně, to pomůže a uklidní. Hlava pak funguje jinak. Celkově mi zápas pomohl do další práce. Fyzicky se cítím dobře, ještě potřebuji doběhat a doposilovat, co je třeba.
Dukle jste nakonec nepovolili žádné drama, překvapilo vás, jak jste zvládli závěr utkání?
Možná se to zdá jako poklidná výhra, ale zápas nebyl jednoduchý. Dukla byla v tabulce hned za námi. V první půli jsme udělali dost technických chyb, pak jsme se jich vyvarovali a ve druhé půli dali dost gólů z rychlých útoků, hlavně Skopi (Dominik Skopár). A zlepšili jsme obranu, fungovalo to vpředu i vzadu.
Plzeňští házenkáři Tomáš Nejdl a Daniel Režnický se snaží zastavit karvinského Patrika Fulneka.
Jak se za ten rok tým změnil?
Hodně jsme omládli. Nebo to tak působí, mám okolo sebe spoustu mladých kluků. I dorostenců, což je super, je to nová energie. Člověk se musí snažit a bojovat. Ti kluci nás ženou dopředu, snad to tak bude fungovat i nadále.
Minulou sezonu jste strávil v Polsku, dá se jejich nejvyšší soutěž srovnat s tou českou?
O tom jsem často přemýšlel. Co se týče prvních dvou týmů, Kielce a Plock, o tom se bavit nemusíme. To je opravdu extra klasa, ale zbytek ligy je poměrně vyrovnaný. To je asi největší rozdíl oproti české extralize. Tak silný jako je tady vršek tabulky, je tam celá soutěž. V každém zápase jde o všechno.
