Házenkář Ondřej Mika ve Štrasburku

Házenkář Ondřej Mika ve Štrasburku | foto: Luděk Ovesný, MAFRA

Láká mě být ve vedení klubu, říká házenkář Mika po návratu do Zubří

  • 0
Házenkář Ondřej Mika se po devíti letech ve Francii vrátil do Zubří. Dokud to půjde, chce být prospěšný na hřišti, ale u házené plánuje zůstat i po aktivní kariéře. Stejně jako jeho otec Jiří, který v Zubří vychoval několik generací českých reprezentantů.

„Trenérská činnost, vedení klubu. Takové ambice mám, i proto jsem vystudoval sportovní management,“ říká Ondřej Mika, jenž bude po devíti letech strávených ve Francii znovu oblékat dres se zubrem na prsou.

Jako funkcionář byste mohl uplatnit francouzštinu, že?
Teď ji mám na hodně dobré úrovni a nechtěl bych ji ztratit. Ať už budu mít jakékoliv civilní zaměstnání, chtěl bych ji uplatnit. K Francii mám pozitivní vztah, získal jsem dobré konexe. Spousta věcí z Francie se dá implementovat do naší házené. Nerad bych se uzavřel v naší zuberské bublině.

Zatím je ale kariéra na prvním místě, ne?
V týmu jsou zkušení kluci, kteří při házené pracují a nemůžou chodit na všechny tréninky. Já si civilní zaměstnání zatím nehledám. Chci se věnovat házené na sto procent. Abych neměl v uvozovkách výmluvy, aby mě nic okolo nerozptylovalo.

Prý se zapojíte do výchovy mládeže.
Když jsme se dolaďovali můj návrat, tak jsme se na tom domluvili. Že bych pomohl v tréninkovém procesu. Začnu u přípravky či minižáků. Mám s tím zkušenosti z Francie.

Většina hráčů v týmu prošla rukama vašeho otce. Vidíte na nich jeho trenérský rukopis?
Opakuje se to v určitých cyklech. Zrovna mladí kluci, kteří přišli loni do extraligového mužstva, mi připomínají dobu, kdy jsem přecházel do mužů já. Také nás bylo sedm osm v dorostenecké reprezentaci a pak jsme tady hráli finále extraligy.

Do Francie jste odešel s extraligovým titulem. Od té doby se ale k němu Zubří nepřiblížilo. Neříkal jste si, proč?
Celých devět let, které jsem strávil v zahraničí, jsem Zubří sledoval a strašně mu fandil. Vím, jak to některé sezony bylo. Není to jednoduché. Chápal jsem to. Někdy stačí krůček jako v minulé sezoně. Až do závěru jsme se strachovali, jestli kluci postoupí do play off, a nakonec málem vyřadili ve čtvrtfinále Karvinou. Mohlo to být o hodně veselejší, a kdo ví, kde by skončili. V semifinále s Lovosicemi by to bylo také hodně vyrovnané.

Má současný tým na medaili?
Kluky potřebuju poznat, hrál jsem v jiném systému. Nový trenér Dávid potřebuje čas, my hráči potřebujeme čas. Mladí už nejsou nováčci. Druhá sezona bývá těžší než první. Všichni na nás budou připravenější. Ale jsem přesvědčený, že máme potenciál být černým koněm soutěže. Klíčové je, abychom hráli nejlépe při vyvrcholení sezony. Abychom v play off přepnuli na druhý, třetí nebo čtvrtý rychlostní stupeň.

Líbí se vám, jak je tým namixovaný?
Je to dobré. Starší, zkušení jsme čtyři. Můžeme vzít tíhu na sebe, aby mladí mohli hrát uvolněně jako v minulé sezoně. Ale myslím, že trošku chybí střední generace ve věku kolem 25 let. To jsou hotoví hráči, mají zkušenosti, nikdo se o ně nemusí starat, fungují, znají svoje tělo, můžou se věnovat házené na 100 procent. Což ale není problém jen Zubří. V produktivním věku odcházejí do zahraničí, takže se těžko shánějí. Mladí mívají nevyrovnanou výkonnost. Občas jim to uletí, najednou je to na ně moc třeba ve škole. Ale třeba se budu mýlit.

Jenže očekávání náročných zuberských fanoušků po loňské sezoně budou větší.
Už jsem to v dědině slyšel. Nebudu alibista a říkat, že chceme skončit desátí. Ale budu se opakovat. Chci, abychom hráli nejlépe v nejdůležitější době. Abychom ukázali, že mladí na to mají. Že můžou vyhrávat důležité zápasy v těžkých okamžicích. A my staří abychom přinesli klid a zkušenost.

S Jurkou a Malinou byste měl mít v kabině hlavní slovo, ne?
Zpočátku se chci rozkoukávat, ale také přispěju svým slovem. Alchymie v šatně se vyvrbí sama. Nechci, aby to bylo na sílu, abych si hrál na to, že jsem přišel ze zahraničí, že jsem starší.

Jaké bylo přivítání?
Nebyl důvod být nervózní. Všichni věděli, že přijdu, většinu kluků znám.

Tušíte, jak těžké pro vás bude se přeorientovat na extraligovou házenou?
Francouzská házená je ve všem jiná. Už jen třeba rozhodčí tam jsou profesionálové, jinak posuzují hru. V týmu jsme měli dvanáct profíků ve všech věkových kategoriích, všichni odtrénovali všechno. Vrátím se k tomu, v čem jsem byl vychovaný, co umím, a ještě si navíc přinesu něco z francouzské házené. Může to být pro mě výhoda.