Jako by realitu vůbec nedokázaly strávit. „Sama nevím, co se to stalo. Bylo to strašné,“ smutnila španělská házenkářka Mireya Gonzalezová.
Stalo se totiž tohle: její tým měl v hlavní fázi mistrovství Evropy za stavu 22:22 proti Francii v posledních sekundách míč, ale jelikož byl oslaben, rozhodl se pro hru bez gólmanky. A pak to bylo bleskové: jedna ze Španělek udělala technickou chybu a Allison Pineauová ze 30 metrů poslala balon na druhou stranu hřiště.
Ten závodil s časem, ale zvládl to. Těsně před tím, než halou zazněl klakson, přešel brankovou čáru a spadl do sítě. Hotovo, rozhodnuto. Francouzky začaly bláznivý tanec na oslavu dvou bodů, Španělky spadly do deprese.
Byl to od nich risk, jenž může mít někdo za kurážný - za každou cenu chtěly získat dva body. Byl ovšem adekvátní? Takticky to vůbec nezvládly.
Francouzská házenkářka Allison Pineauová střílí naprosto kuriózní gól přes celé hřiště.
„Viděla jsem, že je branka prázdná,“ líčila Pineauová. „Tak jsem do ní prostě míč poslala co nejrychleji.“
Právě evropský šampionát žen ve Švédsku patří k prvním velkým akcím, na nichž házená do praxe naplno uvádí změnu pravidel. Dříve mohl tým hrát bez brankáře jen v takovém případě, že měl hráč (či hráčka) na sobě speciální rozlišovák. Jen on (či ona) pak mohl střídat gólmana, což situaci komplikovalo; bylo potřeba být střídačce neustále na doběh.
Nyní tuto funkci může mít každý – v praxi klidně ten, kdo to zrovna má nejblíž. Mužská házená se tím poměrně radikálně mění: odvolávat gólmana při vlastním oslabení je již standard, i přes riziko se tím z velké části eliminuje nevýhoda oslabení. Někteří pak riskují opravdu naplno a hrají v sedmi v útoku téměř celou dobu, třeba v německé bundeslize.
„Tvrdím, že čím víc se ženské družstvo přiblíží mužskému stylu, tím větší má šanci na úspěch,“ říká i trenér české reprezentace Jan Bašný. Co by se v leckdy upjatě korektní době mohlo zdát diskriminační, má ve sportu velmi reálný základ. V házené obzvlášť: byť má ta ženská nejedno kouzlo, v dynamice, síle a rychlosti se té mužské rovnat nemůže.
A hlavně má i svoje další specifika, což je důvod, proč třeba Češky novou možnost hry bez gólmanky tak často nevyužívají.
„U chlapů je v útočné hře základem individuální činnost. Hráči jsou všichni schopní vidět přečíslení a hrát podle toho. Zato u holek stojí útok spíš na spolupráci, kombinaci,“ vysvětluje Bašný. „Pak jedna hráčka navíc není až tak rozhodující. Naopak to někdy holky trochu svazuje: Hele, nemáme tam gólmanku, nesmíme ztratit balon.“
Češky takto potrestaly třeba v pátečním duelu ve skupině risk Dánek, když se přes celé hřiště dokonale přesně trefila Petra Růčková. Samy však podobným trefám raději dopředu zamezují.
Je samozřejmě otázkou, zda by Španělky podobně riskovaly i za starých pravidel, nicméně doba, kdy gólmanky běhají tam a zpět daleko častěji, tomu nahrává. Někteří novinky vítají s jásotem, jiní se brání: ať už z konzervatismu, či z prostého pragmatismu jako v případě českého trenéra.
Házená zkrátka čím dál víc podporuje tezi, že risk může být zisk. Ale pořád je tu i varianta, že risk je ztráta – ve zmíněném případě úplně všeho.
