"V makedonském nároďáku nastupují čtyři moji spoluhráči," popisuje Sobol. A dobře tuší, jakou atmosféru budou schopní ve čtvrtek od 20:15, kdy klíčový duel s Makedonci vypukne, vytvořit divocí fanoušci soupeře.
Překvapuje vás, co se v Niši při zápasech Makedonců děje?
Víceméně ne. Je to podobný obrázek, jako když jsme tady v Niši hráli dříve baráž proti Srbům, i když tohle je možná ještě bouřlivější. Makedonci budou určitě cítit, že mají velkou šanci dostat se ze skupiny, publikum je bude hnát. Bude to dost těžký zápas.
Co je hlavní silou soupeře?
Čeká nás typický balkánský tým. Když cítí podporu z publika, všichni hrajou na 130 procent, až kolikrát za hranicí pravidel. Když hrajou za svůj národ, jsou ze sebe schopní vydat mnohem více než na neutrální půdě.
Jak je pak zkrotit?
V momentu, kdy se jim daří, bývají Balkánci nezadržitelní až nejlepší. Na druhou stranu ve chvíli, kdy nemají sebevědomí, se strašně rychle sypou, začnou se hádat. Ideální scénář by bylo začít jako proti Německu dobrou obranou, aby museli celý zápas dotahovat. Hrát s nimi až do konce vyrovnaně, když jim teoreticky mohou pomoct rozhodčí a atmosféra, to by nebylo ono.
Jak moc je vlastně házená v Makedonii populární?
Jsou hrdý národ, proto mě ani nepřekvapuje, že je jich tu hodně. Ale na druhou stranu: pokud se ve Skopje hraje házenkářská Balkánská liga, lidi na nás skoro nechodí. Když ale nastupuje reprezentace, je to úplně jiné.
Co tedy u tamních sportovních fanoušků vede?
Fotbal je jako asi všude na světě hlavní, i když popravdě nevím, jakou má v zemi úroveň. Při podzimním mistrovství v basketbalu vládla ve Skopje velká euforie, prošli až do semifinále. A třetí v závěsu je hned házená. Druhý klub z města, Metalurg Skopje, hraje Ligu mistrů ve velké hale, chodí na ně šestitisícové návštěvy a jsou hodně populární, atmosféra je tam super. Na druhou stranu na nás na Vardar přijde 150 lidí, to je o ničem.
Proti Němcům byli fanoušci až nenávistní. Myslíte, že proti Česku jako slovanskému národu budou třeba o něco mírnější?
To ne. Možná na hotelu jsme jim jako národ sympatičtější, ale jakmile se jde na hřiště a potřebují body, neznají bratra. A budou se na to dívat úplně stejně proti nám, Francouzům nebo komukoli jinému.
