Po patnácti minutách vedl soupeř o čtyři góly, dalo se do zápasu ještě vrátit?
Strašně těžko, soupeř byl rozjetý. Zvlášť když jsme rozhodně nehráli bez chyb. Spíš bych řekl, že o určitých pasážích platí: na co jsme sáhli, to bylo špatně.
V té době na české straně plály emoce. V rychlém sledu viděli červené karty Radčenko a trenér Trtík. Jak moc to ovlivnilo zápas?
Byly to sporné momenty, ale emoce na hřišti vždycky škodí. Člověk se začne soustředit na jiné věci než na házenou. A když toho soupeř využije, už se to těžko obrací.
Tlaku z hlediště zjevně chvílema podléhali i islandští rozhodčí...
Nasadili dost nevyrovnaný metr. Co se na jedné straně pískalo, na druhé procházelo. Je to další zkušenost. A taky důvod k zamyšlení, i když asi pro někoho jiného než pro nás. Kdo zápas viděl, obrázek si udělal sám. Vždyť v poslední době jsme byli zvyklí Tunisany podobným rozdílem porážet my... Teď se z toho musíme rychle dostat, nejlépe už cestou autobusem do hotelu.
Dal se zápas s Tuniskem vůbec vyhrát?
Každý zápas se dá vyhrát, ale to by dnes muselo být od začátku úplně jiné.
Oklepává se člověk lépe z takové porážky než třeba po ztracených koncovkách v zápase s Alžírskem a Islandem?
To je asi individuální. Spousta kluků toho prožila v házené hodně, jiní sbírají zkušenosti. Večer ten zápas v klidu probereme na pokojích. Ale určitě nám nepomůže, když budeme brečet nad rozlitým mlíkem.
Tunisané tu jsou hnáni frenetickým publikem, ale často těží i z přízně rozhodčích. Kam až na tomhle šampionátu mohou dojít?
Já myslím, že úplně nejvýš. Když to takhle půjde dál, narostou jim křídla. Diváků se do haly narve ještě víc a tlak na sudí vzroste. Pokud je ale neutopí jejich povaha. Oni dominují spíš nasazením než hlavou, už několikrát tu školácky přišli o slušný brankový náskok. Jestli jim něco chybí, tak zkušenosti.
